Vylodění na pláži Sword: Směr Caen!

Osmikilometrová pláž od Saint-Aubin-sur-Mer po ústí řeky Orne připadla podle invazních plánů Britům. I přes relativně slabý odpor Němců se útočníkům nepodařilo dosáhnout hlavního cíle – dobytí města Caen

06.11.2016 - Tomáš Enter



Invazní úsek s názvem Sword představoval nejvýchodnější sektor spojeneckého vylodění. Sestával (od východu na západ) ze čtyř taktických oblastí; jmenovitě Oboe, Peter, Queen a Roger. Útokem a samotným obsazením pláže byla pověřena 3. britská pěší divize generálmajora Thomase G. Rennieho, pro účel operace posílená o další útvary, zejména o obrněné a speciální jednotky commandos.

Ke střetu s nepřítelem fakticky došlo pouze v oblasti Queen, která zahrnovala úzký pruh pobřeží o délce osm kilometrů a hloubce 800 m. Hlavní štáb tento úsek pro lepší orientaci rozdělil na podoblasti Green, White a Red, přičemž pro každou z nich vyčlenil jeden pěchotní prapor. Celkem se na pláži Sword vylodilo 28 845 mužů a v bojích jich padlo kolem 630.

Nejdřív tanky, pak pěchota

V brzkých ranních hodinách dne 6. června 1944 nařídil velitel útočného svazu S admirál Arthur G. Talbot zahalit námořní konvoj vezoucí invazní síly k pevnině kouřovou clonou. Stejně jako jiní velitelé se i on zcela oprávněně obával nepřátelského dělostřelectva, avšak naštěstí pro Spojence německé baterie byly silně paralyzovány předešlými nálety britského bombardovacího letectva. Jediné protiopatření, jaké Němci učinili pro zpomalení vylodění, představovalo vyslání několika rychlých torpédových člunů, jimiž pomocí taktiky „udeř a zmiz“ zničili norský torpédoborec Svenner.

Avšak Spojencům se podařilo všechny tyto „záškodníky“ do večera eliminovat, což jen dokresluje tristní situaci Kriegsmarine v létě 1944. Vylodění probíhalo víceméně podle plánu – protože měli Spojenci převahu jak na moři, tak ve vzduchu, invazní síly měly cestu k pláži relativně volnou. Strategicky důležité mosty přes řeku Orne a Caenský kanál navíc obsadili o několik hodin dříve muži britské 6. výsadkové divize, čímž znemožnili rychlý přísun německých posil. Menší nesnáze způsobovalo britským invazním jednotkám jen silné vlnobití, snížená viditelnost a nastražené překážky, případně miny.

Na Swordu se dokonce podařilo splnit stanovený plán přesunu z moře na pevninu, který zněl „první jdou tanky, až za nimi pěchota“. Tehdy došlo také k paradoxní situaci, kdy reálně hrozilo, že rychle plující invazní plavidla s pěšáky na palubách smetou pomalu se pohybující plovoucí DD tanky, což také dva z nich odnesly.

Co se týče vylodění samotného, díky masivní podpoře vzdušných sil i námořního dělostřelectva postupující pěchota velmi rychle překonala úzký pruh pláže a dále pokračovala v eliminaci německých postavení v prostoru písečných dun. Během hodiny zvládli Britové oblast dokonale vyčistit a zároveň zabezpečit tři průjezdy pro vlastní obrněnou techniku. Čelní jednotky přitom postupovaly stále vpřed a přibližně okolo půl desáté dopoledne se vesnice Hermanville-sur-Mer, ležící dva kilometry od pobřeží, nacházela v jejich rukou.

Problémy na východě

V sektoru Queen Red probíhaly o poznání těžší boje a britští vojáci zde utrpěli velké ztráty, prapor tu přišel dokonce o svého velitele. Velkou překážku pro útočící pěchotu představovala zejména dělostřelecká baterie dislokovaná na západním okraji vesnice Ouistreham. K její eliminaci vydatně přispěly oddíly commandos, které sestávaly mimo jiné i z vojáků francouzské národnosti.

Během dopoledne se však německé síly v tomto prostoru vzpamatovaly a pláže přeplněné lidmi i technikou teď z několika míst ostřelovaly těžké dělostřelecké baterie z vnitrozemí. K tomu se přidal silný vítr, který spolu s přílivovými vlnami komplikoval práci ženistům odstraňujícím překážky proti vylodění. Z tohoto důvodu zůstalo na pláži Sword mnoho vraků spojeneckých vozidel.

Aby toho nebylo málo, po poledni se postup Spojenců zpomalil a téměř zastavil, za což mohl především styl výcviku čelních jednotek. Velení původně předpokládalo, že boj o pobřeží bude dlouhý a tuhý. Nakonec se ukázal pravý opak – vojáci, kteří byli celou dobu cvičeni na předpokládanou situaci „masakru na pobřeží“, najednou nevěděli, co si počít. Místo aby tuto neočekávanou výhodu okamžitě využili, zastavili se a opatrně zvažovali další postup. Nepřítel tak získal drahocenný čas, aby mohl zkonsolidovat síly.

Na dohled od Caen

Generálmajor Rennie si byl moc dobře vědom, že pokud jeho muži neobsadí ještě téhož dne další klíčové body severně od pláží (zejména výšina Périers Rise a opevněné body s kódovými názvy Morris a Hillman), mohou je s příchodem německých posil čekat perné chvilky. Proto zariskoval a pověřil 185. brigádu, aby neprodleně zahájila nový útok směrem na Biéville.

Učinil tak i přesto, že zpočátku postrádala dostatečnou podporu těžké techniky. Ta se z valné většiny nacházela stále na pláži nebo v jejím okolí. Odvážné rozhodnutí se ale nakonec vyplatilo. Město ležící pouhých pět kilometrů od severního okraje Caen Spojenci definitivně opanovali pozdě odpoledne. V jeho okolí navíc zničili 13 německých obrněnců při ztrátě jednoho vlastního, což německému veliteli 21. tankové divize generálmajoru Edgaru Feuchtingerovi přidělalo další vrásky na čele. Britům zde také nesmírně pomáhala efektivní vzdušná podpora, která dočasnou absenci tanků na čele útoku do jisté míry kompenzovala.

Za všechny jeden příklad; když se předsunuté oddíly 12. tankové divize SS Hitlerjugend objevily ve večerních hodinách na dohled od města, jejich nádrže už zely prázdnotou. Tankisté proto museli zastavit u nejbližšího skladu, aby doplnili pohonné hmoty. Jaké však bylo jejich překvapení, když místo nádrží s drahocenným palivem spatřili jen doutnající trosky, pozůstatek úspěšné akce spojeneckého letectva.

Výsledek útoku

Během prvních dnů Britové udrželi své předmostí a postoupili na linii vedoucí asi na polovině cesty mezi pobřežím a největším městem v oblasti. Kromě toho zvládli úspěšně navázat spojení s výsadkáři kontrolujícími přístupové mosty na západě. Vytyčeným cílem 3. pěší divize se stalo rychlé dobytí Caen.

TIP: Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích?

Jednalo se o důležitou dopravní křižovatku, která měla pro obě strany strategický význam a navíc představovala výchozí bod k dalšímu postupu do francouzského vnitrozemí. Tohoto ambiciózního cíle však Spojenci nedosáhli a oproti očekávání hlavního štábu se podařilo město obsadit po dlouhých bojích až o celé dva měsíce později.


Další články v sekci