Tank Tiger: etalon kvalit těžkých tanků

Slavný obrněnec Tiger byl zajisté nejznámějším a nejobávanějším německým tankem druhé světové války

 Existuje jen málo bojových vozidel, která by i řada laiků znala tak dobře, jako právě německý PzKpfw VI, známý jako Tiger. Těžký obrněnec se stal zdrojem obav na východní i západní frontě, ale zatímco Rudá armáda proti němu relativně rychle postavila vlastní těžké tanky řady IS, v boji proti západním Spojencům neměl německý obrněnec dlouho adekvátního protivníka. Až na počátku roku 1945 dorazily do Evropy americké těžké tanky M26 Pershing, schopné tigerům efektivně čelit, ale opravdových soubojů těchto dvou výkonných obrněnců proběhlo nakonec jen několik.

Soutěž firem Henschel a Porsche

Někdy lze narazit na zjednodušující tvrzení, že vývoj slavného tanku Tiger začal až poté, co se němečtí vojáci setkali s těžkými sovětskými tanky řady KV. Ve skutečnosti ovšem zbrojaři pracovali na designech nových středních i těžkých tanků již před válkou, jak dokazují různé návrhy a prototypy firem Henschel a Porsche, z nichž ten největší (označení VK 3601) vážil zhruba 36 t a měl mít kanón ráže 75 mm.

Zkušenosti z východní fronty ovšem vedly k uzavření tohoto projektu a podpoře jiného, dříve spíše okrajového konceptu jménem VK 4501. Jak naznačuje i jeho název, počítalo se s hmotností kolem 45 t, ve skutečnosti se však nakonec vyšplhala na hodnotu ještě o deset tun vyšší. Výzbroj měl představovat výkonný 88mm kanón ve věži, jejíž vývoj zajistila zbrojovka Krupp, kdežto o dodávku podvozků opět soupeřily firmy Henschel a Porsche (respektive závody Nibelungwerke, které vedl profesor Ferdinand Porsche).

Prototypy byly předvedeny Hitlerovi v den jeho narozenin 20. dubna 1942, a ačkoli byl za favorita všeobecně pokládán Porsche, prezentace jeho prototypu se kvůli složitému benzíno-elektrickému pohonu změnila ve fiasko. Také další zkoušky potvrdily převahu Henschelova obrněnce VK 4501(H), který se stal vlastně prototypem nového tanku, jehož sériová výroba začala v červnu 1942 pod názvem Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. H1, což se později změnilo na Ausf. E. Jednalo se každopádně o vyspělé a výtečně opancéřované a vyzbrojené vozidlo.

Pancéřování čela korby i věže mělo tloušťku až 100 mm, boky a záď asi 80 mm. Ve věži byl instalován 88 kanón KwK 36, příbuzný legendárních protiletadlových děl stejného kalibru, pro nějž byla obvykle vezena zásoba 92 granátů. Ničivost a přesnost těchto granátů znamenala, že Tiger dovedl účinně pálit na drtivou většinu nepřátelských tanků na vzdálenost, kdy mu ony nedokázaly ublížit; proto si také od něj německá armáda slibovala zvrat na frontě.

Velký respekt z německé šelmy

Tiger skutečně přinášel pro německou armádu podstatnou změnu, jelikož dřívější tanky kladly na první místo pohyblivost (jak říkala i doktrína blitzkriegu). Nový stroj akcentoval palebnou sílu a pancéřovou odolnost. Pohyblivost se stala slabou stránkou, protože tank byl hodně těžký a relativně pomalý, kromě toho i výrobně velmi složitý a zpočátku i značně poruchový.

Přispělo k tomu komplikované řešení podvozku, které mělo vylepšovat rozložení váhy, ovšem reálně velmi často docházelo k tomu, že se mezi kola dostávaly kameny a bláto, což způsobilo zastavení nejednoho tigera. Projevilo se to hned při prvním nasazení na východní frontě, ke kterému došlo v srpnu 1942 a které právě kvůli poruchám skončilo neúspěšně, ačkoliv bojové ztráty nových tanků byly zpočátku téměř zanedbatelné.

Sověti, Britové ani Američané zkrátka neměli tank schopný vést s „tygrem“ rovnocenný boj, takže museli sázet primárně na početní přesilu, případně na dělostřelectvo a letectvo. U protivníků začal tank Tiger záhy vyvolávat respekt a strach, který poté ještě znásobila tvarová podobnost stroje s pozdějšími verzemi středního obrněnce PzKpfw IV. Ten byl sice výrazně menší, ale nepřátelé si jej s obávaným tigerem dosti často pletli.

PzKpfw VI Tiger Ausf. E

  • OSÁDKA: 5 mužů
  • BOJOVÁ HMOTNOST: 55 t
  • CELKOVÁ DÉLKA: 8,24 m
  • CELKOVÁ ŠÍŘKA: 3,73 m
  • CELKOVÁ VÝŠKA: 2,86 m
  • TYP MOTORU: benzínový Maybach HL 230 P45
  • VÝKON MOTORU: 522 kW
  • MAX. RYCHLOST: 38 km/h
  • MAX. DOJEZD: 100 km
  • HLAVNÍ VÝZBROJ: 88mm kanón KwK 36
  • POMOCNÁ VÝZBROJ: 2× 7,92mm kulomet MG 34 

Němci své výkonné těžké tanky nasazovali ponejvíce ve zvláštních praporech, jež posílali na ohrožené úseky fronty jako „hasiče požárů“. Pokud však na východní frontě byla poměrně rychle vytvořena odpověď v podobě řady IS, v boji proti tankům americkým a britským se Tiger téměř  do konce války v Evropě těšil nepochybně dominantnímu postavení.

O tom, že se jednalo o opravdu účinnou zbraň, svědčí řada případů, kdy tigery zničily mnohonásobně silnějšího nepřítele. Produkce PzKpfw VI skončila po zhruba 1 355 kusech v srpnu 1944, kdy zároveň začala výroba typu Tiger II. Původní model ale pochopitelně bojoval až do konce války a ještě řadu let po ní zůstával jakýmsi etalonem kvalit těžkých tanků. 

Autor: 
Lukáš Visingr
Štítky: 
Foto, ilustrace: 
Bundesarchiv
Zdroj: 
Válka REVUE SPECIÁL - Bitva o Německo
reklama