Služební nože kukri: Zbraň nejen symbolická (1)

Nedávno uplynulo 200 let od chvíle, kdy Angličané začali najímat příslušníky horských kmenů z malého království Nepál do svých služeb. Gurkhové v britské armádě slouží dodnes a po celou tuto dobu jsou neoddělitelnou součástí jejich výzbroje i nože kukri
Kukri
Kukri

Pouzdro nože je ze dřeva a potažené buvolí kůží

Vdruhé polovině 18. století bylo nepálské území roztříštěno na množství do různé míry nezávislých knížectví, a to až do doby, kdy se jej podařilo sjednotit Prithvimu Narajanovi Šáhovi. Ten svoji moc postavil zejména na vojenském umění, statečnosti a disciplíně Gurkhů. Království Nepál začalo v následujících desetiletích s výboji z podhůří Himálaje do Tibetu, Sikkimu, ale časem i do sousedního Bengálska (Indie), a tak zákonitě došlo i k prvním konfliktům s britskou Východoindickou společností (obchodní společnost založená roku 1600).

Vznikl tak stálý neklid na indicko-nepálských hranicích. V listopadu 1814 nakonec generální guvernér Bengálska hrabě Rawdon-Hastings vyhlásil Nepálu válku. Během několika následných krvavých bitev Britové při boji zblízka na vlastní kůži pocítili efektivitu zakřivených nepálských nožů kukri, a také o odvaze, nenáročnosti a věrnosti Gurkhů a přesvědčili se také, že bojovníky takových kvalit by bylo výhodné získat na svoji stranu.

Rozhodující pro konečný výsledek tažení se nakonec ukázala britská početní převaha a nezanedbatelnou úlohu sehrálo i dělostřelectvo. Dne 21. května 1815 došlo k podpisu kapitulace Nepálu, přičemž její pátý článek uváděl, že všem nepálským vojákům bude umožněno svobodně vstupovat do služeb britské vlády. Od tohoto dne tedy lze datovat zvláštní a výjimečné vztahy mezi Británií a Nepálem a vznik prvních jednotek Gurkhů, sloužících britské koruně.

Víc než jen zahnutý nůž

Pokud jde o kukri, se kterými Gurkhové v bojích tak obratně zacházeli, je třeba říci, že se jedná o nože, které obyvatelé Nepálu po staletí používají nejen jako zbraň, ale hlavně jako praktický pracovní nástroj. Exempláře z různých dob a regionů se liší svou velikostí, hmotností, použitými materiály a zpracováním, co ale zůstává, je charakteristické obloukové či lomené zakřivení hřbetu čepele. Nože se nosí převážně v dřevěných pochvách potažených kůží (ale zhotovují se též exempláře bohatě zdobené například stříbrným plechem a vykládané drahými kameny).

Pochvy mohou také obsahovat malý praktický nožík pro jemnější práci, dále křesadlo/ocílku a pytlík s troudem na rozdělání ohně. Britové pro nově vznikající jednotky Gurkhů objednávali nože u místních kovářů nebo armádních zbrojířů. Žádný jednotný typ nože neexistoval a dobové fotografie dokládají různorodost výzbroje. Tato situace trvala až do počátku 20. století, kdy se prvním služebním kukri, oficiálně zavedeným a objednávaným Ministerstvem války pro Gurkhy, tehdy sloužící v britské Indické armádě, stal model Mk1. Vyráběl se v letech 1903– 1917 a pravděpodobně vycházel z plukovního modelu jednotky 8th Gurkha Rifles.

Kukri Mk3

  • HMOTNOST: 620 g
  • DÉLKA CELKOVÁ: 430 mm
  • DÉLKA ČEPELE: 310 mm
  • DÉLKA RUKOJETI: 120 mm
  • TLOUŠŤKA HŘBETU ČEPELE U HROTU: 3 mm
  • TLOUŠŤKA HŘBETU ČEPELE U RUKOJETI: 6 mm

Nůž Mk1 má čepel o délce okolo 35 cm a svým tvarem se nejvíce blíží tradičním nepálským kukri. Přechod mezi čepelí a rukojetí zpevňuje železné kování, do kterého je zasazena rukojeť. Specifické, u jiných kukri se nevyskytující, je stažení dřevěné rukojeti na trnu maticí, podobné té, která je použita k upevnění pažby pušky Lee-Enfield Mk I i následných modelů SMLE (Short Magazine Lee-Enfi eld). Hmotnost kukri se pohybuje okolo 750 až 780 gramů. Některé nože jsou na hřbetě značeny výrobcem, nejčastěji písmeny FW (Fort William Arsenal, Kalkata) nebo RP (Rawalpindi Arsenal).

Rávalpindí v té době bylo největším a nejdůležitějším britským posádkovým městem v Indii (dnes leží v Pákistánu) a zároveň i klíčovým bodem obrany severozápadní hranice britského indického impéria. Gurkhové i s kukri Mk1 se účastnili mimo jiné expedice do Tibetu v letech 1903–1904 a na počátku první světové války je kukri provázely také do zákopů ve Francii i v bitvě o Gallipoli. Následoval model Mk2, který se začal zavádět v roce 1915 a jeho výroba pro britskou armádu pokračovala až do roku 1944.

Ve srovnání s Mk1 je lehčí, se štíhlejší čepelí a rukojeť není nasazena na trnu. Naopak, střenky jsou na řap (čepel plynule přechází v plochou stopku, obrysově shodnou s tvarem rukojeti) nanýtovány a hlavice rukojeti je chráněna oválným plechem. Kukri jsou na čepeli značeny výrobcem (Co, DHW, RGB, DGB atd.), rokem výroby a přejímacími armádními značkami.

Dokončení za týden

Autor: 
Petr Ježek
Foto, ilustrace: 
CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org
Zdroj: 
Zbraně číslo 4
reklama