Rychlý bombardér Junkers Ju 88: Univerzální stroj Luftwaffe

Patřil mezi nejúspěšnější letouny Luftwaffe. Dvoumotorový Junkers Ju 88 si díky moderně řešenému draku s velkým vývojovým potenciálem udržel vysokou bojovou hodnotu až do konce války
Ju 88
Ju 88

Ju 88 si díky moderně řešenému draku s velkým vývojovým potenciálem udržel vysokou bojovou hodnotu až do konce války

Mezi nejúspěšnější letouny Luftwaffe se bezesporu řadí dvoumotorový Junkers Ju 88. Celkem vzniklo kolem 15 000 strojů Ju 88 všech verzí včetně zhruba 9 125 strojů v bombardovacím provedení.

Univerzální Schnellbomber

Ju 88 se po překonání dětských obtíží stal nejen výborným bombardérem, ale také skutečně velmi úspěšným univerzálním strojem užívaným jednotkami Luftwaffe v široké paletě rolí až do konce války. Typ byl původně koncipován jako takzvaný „rychlý bombardér“ (Schnellbomber) určený k horizontálním náletům, který měl útokům protivníkových stíhaček unikat především rychlostí.

Prototyp Ju 88 V1 vzlétl v prosinci 1936. Po dokončení prvních kusů byly specifikace upraveny a konstrukce dosti významně změněna (osádka zvětšena ze tří na čtyři muže soustředěné v nové prostornější kabině). Došlo také k zesílení obranné výzbroje, a především byl letoun upraven ke střemhlavým útokům.

Sériové Ju 88A-1, které začaly k jednotkám přicházet na podzim 1939, byly opatřeny aerodynamickými brzdami pod křídlem a podobně jako jednoúčelové Ju 87 zařízením, které pilotovi pomáhalo při vybírání střemhlavého letu.

Junkers Ju 88A-4

  • Rozpětí: 20,08 m
  • Délka: 14,45 kg
  • Vzletová hmotnost: 2 730 kg
  • Max. rychlost: 470 km/h
  • Dostup: 8 200 m
  • Dolet: 2 730 km
  • Pohonná jednotka: 2× řadový Junkers Jumo 211J-1 nebo J-2 o 1 048 kW
  • Výzbroj: 6× nebo 4× 7,92mm kulomet a 2× 13mm kulomet, max. 3 500 kg pum
  • Osádka: 4 muži 
  • Uživatelé: Finsko, Francie, Itálie, Německo, Maďarsko, Rumunsko

Postupně přicházely zdokonalené verze a nejrozšířenější variantou se stal Ju 88A-4, zprvu opět vybavený také k provádění střemhlavých útoků. Pozdější sériové bombardovací verze již v roli střemhlavých bombardérů nepůsobily a byly dodávány bez aerodynamických brzd. Ju 88 překonával ostatní střední bombardéry Luftwaffe (Do 17He 111) na začátku konfliktu kombinací vysokých výkonů a slušné pumové nosnosti.

Jak válka pokračovala k trpkému konci pro třetí říši, stával se postupně hlavním bombardovacím typem Luftwaffe. Vedle bombardovacích variant (Ju 88A a Ju 88S) byl letoun stavěn také v průzkumných (Ju 88D, H, T), těžkých a nočních stíhacích (Ju 88C, G, R) a bitevních protitankových verzích (Ju 88P).

Autor: 
Miroslav Šnajdr
Foto, ilustrace: 
Bundesarchiv
Zdroj: 
Válka REVUE SPECIÁL Letouny II. světové války
reklama