Legendární samopal Thompson: V džunglích Guadalcanalu

Thompson se stal legendou mezi zbraněmi 20. století. Za prohibice v USA ve 20. letech jej používala policie i gangsteři. Američané ho měli ve výzbroji za druhé světové, korejské i na začátku vietnamské války. Objevil se ještě v 90. letech za občanské války v Jugoslávii
Němci v Tunisku
Němci v Tunisku

Němečtí vojáci s ukořistěným samopalem Thompson M1928A1 v Tunisku

Když 3. září 1939 Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu, poptávka po thompsonech najednou raketově stoupla. Jako první si je objednala Francie, která nakoupila 3 750 kusů.


Předchozí část: Legendární samopal Thompson: Chicagský psací stroj policie i gangsterů


Britové pak měli zájem o dalších 750 kusů. Zbývající skladové zásoby se najednou prodávaly bez ohledu na jejich cenu a výroba thompsonů se rozjela na plné obrátky. Konečně zareagovala i US Army, která začala horečnatě zbrojit. Americká pěchota tyto zbraně používala spolu s poloautomatickými 7,62mm puškami M1 Garand a karabinami M1 Carbine.

V Pacifiku

Nejvíce jej ocenili v Pacifiku při bojích s Japonci. Tam se totiž většina střetů odehrávala na krátké vzdálenosti, kde se tento samopal určený především pro střelbu na 100–200 m dobře osvědčil, a Japonci navíc podobnou zbraň vůbec neměli. V Tichomoří, zejména při počátečních bojích na Guadalcanalu, používali příslušníci námořní pěchoty taktiku, kdy ve zbrani měli nabitý bubnový zásobník s 50 náboji a jako záložní nesli schránkové na 20 nebo 30 nábojů.

Jednalo se o ty příslušníky United States Marine Corps, kteří obdrželi Thompsonovy samopaly již před válkou ve verzi M1928 včetně bubnových zásobníků, které se pak k zjednodušeným verzím Ml a M1A1 již nedodávaly. Thomsony se dočkaly nasazení i v severní Africe proti vojákům Afrikakorpsu, kteří disponovali obdobnou zbraní – samopaly MP 38 a MP 40. I v tamním prašném pouštním prostředí vynikaly americké výrobky naprostou spolehlivostí.

Zajímavé je, že thompsony používal i Wehrmacht, přičemž první kořistní zbraně tohoto typu, označované jako MP 760 (F), převážně modelu 1921, získali Němci již ve Francii po její kapitulaci v roce 1940. Další pak vzali britské armádě v severní Africe a označovali je MP 760 (E). Několik desítek kusů pocházelo také z Jugoslávie, kam je Američané shazovali z letadel v rámci pomoci tamním partyzánům. Když se poté dostaly do rukou Němců, ti jim přidělovali označení MP 760 (J).

Poměrně velký počet thompsonů ukořistila německá vojska na východní frontě, kam je dodávaly USA na základě Zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act) – noví majitelé je označovali jako MP 760 (R). Veškeré kořistní thompsony pečlivě evidovali a soustřeďovali do zvláštních skladů podle typů. Tyto zbraně poté dostávaly zejména speciální jednotky k akcím v týlu Spojenců. Asi nejznámější se stala operace Greif mužů Otty Skorzenyho, oblečených v amerických uniformách během německého protiútoku v Ardenském lese v prosinci 1944.

Jednodušší válečné verze

Velkou nevýhodu samopalů Thompsonovy konstrukce představovala jejich propracovanost a technická preciznost. Vyžadovala složitou výrobu soustružením a frézováním, kterou zvládali jen dobře vyškolení dělníci. Zabírala nejen mnoho času, ale přinášela hlavně velké výrobní náklady zcela nevhodné pro válečnou velkosériovou produkci. Proto v říjnu roku 1942 přijala armáda zjednodušenou verzi M1928A1, známou rovněž jako M1. Lišila se neuzamčeným závěrem s napínací pákou na pravé straně.

O něco později došlo na přijetí verze M1A1 – u ní již pažba nešla odnímat a mířidla se nedala nastavit. Díky tomu se podařilo výrobní cenu snížit z 200 dolarů na 70 a armáda nakupovala thompsony po obrovských sériích. Velká část šla i na export do zemí protihitlerovské koalice. Přesto ale v roce 1943 přijala americká armáda značně levnější a jednodušší typ M3, jehož pořizovací cena se dostala na pouhých deset dolarů! Většina dílů M3 se totiž vyráběla mnohem jednodušším lisováním. Thompson ale i tak nadále zůstal nejrozšířenějším americkým samopalem až do konce války, přestože se již nevyráběl. Do boje se dostal i po otevření druhé fronty v Normandii a prodělal celé tažení Evropou až do západních Čech.

Dochovalo se mnoho fotografií amerických vojáků v osvobozené Plzni oslavujících s thompsony na řemenu. Ani po skončení války však z americké armády a námořnictva tyto zbraně nezmizely. Když v červnu 1950 vypukla válka v Koreji, používali Američané a Jihokorejci thompsony, Severokorejci a Číňané zase měli sovětské špaginy a sudajevy či jejich čínské kopie.


Pokračování: Samopal Thompson se během Pražského jara pokusila zneužít i sovětská KGB


Thompsony si vojáci velmi oblíbili hlavně pro jejich robustnost, spolehlivost a vysokou palebnou kapacitu. Ovšem při střelbě delší dávkou se zbraň zdvíhala, navíc měla vysokou hmotnost. U prázdné zbraně činila přes čtyři kilogramy a vzhledem k váze náboje ráže 11,43 mm celková hmotnost po nabití s každým nábojem rapidně stoupala. Se schránkovým, třicetiranným zásobníkem vážila téměř šest kilo a s bubnovým na sto nábojů se její hmotnost blížila devíti kilogramům, tedy hmotnosti lehkého kulometu.

Autor: 
Marek Brzkovský, Norbert Brzkovský
Foto, ilustrace: 
Wikipedia
Zdroj: 
Zbraně číslo 20

Související články

F-22 vypouští světlice k ochraně proti tepelně naváděným střelám

Příslušník americké námořní pěchoty odpaluje střelu FIM-92 Stinger

reklama