Pušky z rodiny AK: Různé verze slavné zbraně vyráběl celý svět (1)

Sovětská útočná puška principu Kalašnikov je snad nejznámější a nejrozšířenější zbraní 20. století. A ani dnes se nezdá, že by se měla své pozice vzdát, jelikož stále vznikají nové varianty. Nabízíme vám proto krátký přehled nejvýznamnějších ruských i zahraničních členů „rodiny“ zbraní AK
Kalašnikov AKM
Kalašnikov AKM

Sériova výroba AKM byla zahájena roku 1959

Slavná automatická útočná puška (často nesprávně označovaná jako „samopal“) systému Kalašnikov vzor 47 (zkráceně AK-47) byla vyrobena v počtu převyšujícím sto milionů kusů a produkce různých variant v řadě zemí dosud pokračuje. Zaručeně neexistuje žádný jiný design palné zbraně, který by byl rozvinut do tolika typů či verzí, které nezahrnují zdaleka jen útočné pušky, ale také například pušky pro přesnou palbu, kulomety, samopaly či brokovnice.

A ačkoli se před několika lety objevily zprávy, že ruská armáda s nákupy pušek řady AK končí, situace se následně změnila. S využitím špičkových technologií a materiálů vznikla nová puška AK-12 a princip Kalašnikov se má díky ní udržet i v novém tisíciletí.

Od AK-46 k AKM

O vzniku a konstrukci slavného „automatu“ už bylo psáno nesčíslněkrát, takže se zde omezme na informaci, že Michail Timofejevič Kalašnikov (1919–2013) přišel s jeho ideou v době, kdy se léčil z válečného zranění.

Dosud se vedou diskuse o tom, do jaké míry jde o jeho vlastní konstrukci a do jaké míry o kombinaci prvků z dalších zbraní, mj. americké pušky M1 Garand či německé pušky Sturmgewehr 44. Nesporné je, že v roce 1946 předložil prototyp své zbraně (tehdy označovaný i jako AK-46) sovětské armádě, jež hledala novou automatickou zbraň, která by mohla nahradit klasické pušky a samopaly.

Kalašnikov zpočátku nepatřil mezi favority, ale jeho design postupně získával podporu a prošel několika změnami, než konečně vzniklo to, co se roku 1947 dostalo do služby jako AK-47 a od následujícího roku se sériově vyrábělo. (Jako příklady rozdílů lze uvést, že AK-46 měl pojistku a volič režimů palby jako dva různé prvky a plynový píst nad hlavní konal daleko kratší pohyb než u AK-47.) První série zbraní AK-47 měly o- všem daleko k později proslulé spolehlivosti této zbraně a bylo třeba provést řadu změn ve výrobních procesech.

Výsledkem se stal typ AKM, jehož sériová výroba byla zahájena roku 1959 a od původní podoby se liší mimo jiné lisovaným pouzdrem závěru (původní bylo obráběné) či tvarem úsťové brzdy. Právě tato varianta se pak stala zdaleka nejrozšířenějším modelem.

Vznikla rovněž řada odvozených zbraní, například puška AK-47S (čili AKS) se sklopnou opěrou (později nahrazená puškou AKMS), modely AKNAKMN uzpůsobené pro instalaci nočního zaměřovače či velice lehký kulomet RPK, jenž měl delší hlaveň, dvojnožku a větší zásobník (místo 30ranného se obvykle používal 40ranný či bubnový na 75 ran).

Kopie ze zemí východního bloku

Nejmasovějším producentem se stala Čína, kde se kopie AK-47 vyráběla pod jménem Typ 56. Také Číňané přešli od obrábění pouzdra závěru k lisování, ačkoli oficiální licenci na AKM nikdy nezískali. Výroba kopií sovětského „automatu“ začala i v zemích Varšavské smlouvy s výjimkou Československa, které vyvinulo vlastní „samopal“ vz. 58. Ve východním Německu se AK-47 vyráběl pod názvem MPi-K, zatímco kopie AKM dostala jméno MPi-KM.

Poláci produkovali kopii „sedmačtyřicítky“ nejdříve jako pmK a později jako kbk AK, kdežto kopie AKM u nich nesla název kbk AKM. Na pohled lze snadno rozpoznat rumunskou variantu, která se jmenuje PM md. 63 (exportní označení AIM) a vyznačuje se předpažbím s malou rukojetí. Další zemí, kde začala produkce kopií sovětské pušky, bylo Bulharsko, kde se základní podoba jmenovala AKK a modernizovaná AKKM. V Maďarsku byly pušky AK-47 a AKM vyráběny pod jmény AK-55AK-63, ale kromě toho vznikla na tehdejší poměry vysoce pokročilá zbraň AMD-65, určená zejména pro výsadkáře a osádky obrněných vozidel.

Byla zkrácená, dostala pomocnou přední rukojeť a při výrobě většiny kusů se nepoužilo dřevo, které nahradil plech a plast. Byla to však zbraň dosti nákladná, a tak nevznikla v takových počtech jako prosté kopie sovětských pušek. Speciální případ představovala Albánie, která se po sovětsko-čínské roztržce přidala na stranu Pekingu, a proto její zbraň ASh-78 představuje kopii čínského Typu 56.


Pokračování: Pušky z rodiny AK: Přechod na střelivo menší ráže (2)


V Evropě měla sovětská puška ještě dva další příbuzné – ve Finsku vznikla vyspělejší a dřevo neobsahující zbraň Valmet Rk 62, posléze modernizovaná na verzi Rk 76 a vyráběná v řadě verzí na munici ráže 7,62 i 5,56 mm. A konečně Jugoslávie zavedla do služby a exportovala pušku Zastava M70, která se dá lehce rozeznat podle toho, že má v předpažbí tři chladicí otvory, kdežto většina členů „rodiny“ AK má dva.

Autor: 
Lukáš Visingr
Foto, ilustrace: 
Wikipedia
Zdroj: 
Válka REVUE listopad 2016
reklama