První italské tanky FIAT 2000 a FIAT 3000: Obr vedle trpaslíka

Stejně jako další velmoci odbyla si také Itálie v době první světové války svou „obrněnou premiéru“. Tak se zrodil pozoruhodný těžký tank FIAT 2000. Pozici hlavního typu však nakonec zaujal lehký FIAT 3000
FIAT 2000
FIAT 2000

Těžký italský tank FIAT 2000

Během druhé světové války získaly tanky „made in Italy“ mizernou pověst nejen kvůli špatným parametrům a vysoké poruchovosti, ale také slabým výkonům. S tím ostře kontrastuje situace z počátku 20. století. Itálie tehdy náležela mezi pionýry v nové oblasti obrněných vozidel, přičemž zvládla vyprodukovat řadu zajímavých typů. Patří mezi ně mj. obrněné automobily Lancia IZM, jež používala i armáda Československa. Italové se angažovali také v oblasti tanků. Například obrněnec FIAT 2000 vznikl jen v šesti kusech, nesporně však zaujal progresivním technickým řešením. Naopak lehký FIAT 3000 přinesl podstatné zdokonalení kopírované francouzské konstrukce.

Těžký, dobře pancéřovaný a pohodlný

Program těžkého tanku rozjela slavná italská továrna FIAT v podstatě jako soukromou iniciativu. Armáda na něj poskytla finance až později, takže se jeho počátky dost vlekly. Konstruktéři přitom cílili vysoko; tank se měl stát základem domácích obrněných jednotek a zde plnit především roli ochránce a podporovatele útočící pěchoty. Kapitán italské armády Luigi Cassali s inženýrem Pavesim navrhli a do stadia funkčního prototypu dovedli pásové vozidlo se dvěma kulometnými věžemi, označované jako FIAT 1000.

Celý projekt trval jen pár měsíců první poloviny roku 1916. Armáda jej totiž po nepříliš úspěšných testech zastavila. Firma se proto zaměřila v srpnu 1916 na jiný koncept s označením FIAT 2000. Již v říjnu 1916 začala stavba prototypu, ale teprve na jaře následujícího roku projekt oficiálně podpořila armáda. Vozidlo též přijala do výzbroje a přidělila mu označení FIAT Tipo 2000 Model 1917. První exemplář sjel z výrobní linky v červnu 1917 a již na první pohled zaujal elegantními tvary, výrazně odlišnými od nevzhledných britských „krabic“. Korbu tvořily nýtované pláty pancéřové oceli o síle od 15 do 20 mm. Charakteristické kryty na bocích pak chránily téměř celou boční plochu podvozku (podobně jako u britských obrněnců).

FIAT 2000

  • Standardní osádka 10 mužů
  • Bojová hmotnost 40 t
  • Celková délka 7,38 m
  • Celková šířka 3,09 m
  • Celková výška 3,78 m
  • Výkon motoru 179 kW
  • Max. rychlost 6 km/h
  • Dojezd na silnici 75 km
  • Max. síla pancíře 20 mm
  • Kanonová výzbroj 1×65 mm
  • Kulometná výzbroj 7×6,5 mm

Vozidlo tím získalo vysokou odolnost, za což ovšem zaplatilo nabytou hmotností – přibližně 40 t. K pohonu použili projektanti původně letecký motor FIAT A12 o výkonu 179 kW, s nímž obrněnec dosahoval na silnici rychlost zhruba 6 km/h. Z našeho pohledu úsměvná hodnota však platila za dobový standard. V čem však FIAT 2000 jednoznačně předstihoval své tehdejší konkurenty, byl komfort věnovaný osádce.

Zatímco jiné tanky disponovaly jen stísněnými prostory a služba v nich přinášela mužům značné utrpení, nabízel rozměrný FIAT 2000 svému desetičlennému týmu nezvyklé pohodlí. Působil zde velitel, střelec, nabíječi (tři, seděli ve věži), řidič a konečně šest mužů obsluhy kulometů v korbě. Také motor vězel usazen v zádi pod podlahou a odděleně od osádky, což eliminovalo ohromný hluk i vypouštěné zplodiny.

Obrněnec, který zaujal Mussoliniho

Rozložení osádky nám současně prozrazuje silnou výzbroj stroje. Prototyp sice nesl jen kónickou věž s kulometem ráže 14 mm, záhy však došlo k dramatickému posílení jeho arzenálu. Nová polokulovitá věž se ukázala jako velmi progresivní konstrukční prvek, neboť hladká zakřivená plocha představovala pro nepřátelské granáty značně problematický cíl. Věž ukrývala primárně kanon ráže 65 mm, ačkoli jeho efektivitu snižovala příliš krátká hlaveň o délce pouhých 17 násobků užité ráže. Měl však neobvykle velký rozsah náměru; od –10 do 75°. Kromě toho si těžký FIAT vezl do bojové akce celkem sedm 6,5mm kulometů FIAT Revelli.

Po jednom v každém rohu korby i všech bocích, sedmý navíc v zádi. Uvedené rozvržení se ve spojení s kruhovým odměrem věže ukázalo jako účinné řešení palby do prakticky kompletního okolí bojujícího obrněnce. Závěrem lze říci, že tento italský těžký tank představoval ve své době moderní útočný prostředek, v řadě ohledů překonávající své současníky. Z jeho nedostatků musíme zmínit zejména velkou hmotnost, která by jej v těžkém terénu mohla dostat do fatálních problémů. Do konce války dostala armáda Itálie pouhé dva exempláře, resp. popsaný prototyp a jeden shodný kus.

Do bojových akcí již nezasáhl žádný. Závod posléze vyrobil ještě čtyři poněkud odlišná vozidla FIAT Tipo 2000 Model 1919. Všech šest tanků se s oblibou projíždělo zejména na přehlídkách – v roli demonstrátorů síly italské armády či tu a tam během cvičení. Část zdrojů uvádí, že přední dvojici kulometů nahradily později 37mm kanóny. Existují i nepotvrzené informace, že jeden či dva tanky posloužily vojsku při potlačování arabského povstání v tehdejší italské kolonii Libye (jeden zde měl být také zničen).


Pokračování: První italské tanky FIAT 2000 a FIAT 3000: Vylepšená francouzská předloha


V ocelových obrech nalezl zalíbení rovněž fašistický diktátor Mussolini. Rád je předváděl na různých militaristických akcích režimu. Ani to však nemohlo zakrýt fakt, že na začátku 30. let šlo již o beznadějně zastaralé obludy. Armáda je tak roku 1934 vyřadila a následně poslala na sešrotování. Jeden exemplář pak od roku 1936 fungoval po jistou dobu jako památník v kasárnách města Bologna.

Autor: 
Lukáš Visingr
Foto, ilustrace: 
Wikipedia
Zdroj: 
I. světová II/2015
reklama