Pražské povstání 1945

4.6.2015 – Redakce Válka Revue ve spolupráci s VHÚ
Boje na pražských barikádách v květnu 1945 představují historickou událost, která se v dějinách našeho národa řadí svým rozsahem mezi zcela ojedinělé. Sledovali jsme vývoj totoho velkého dramatu doslova hodinu po hodině

Pražské povstání představuje bezesporu vyvrcholení činnosti domácího odboje. Zejména jeho vojenský proud počítal s masovou ozbrojenou akcí od prvních dnů nacistické okupace. Tisíce vězněných a stovky popravených českých důstojníků (mezi nimi i 24 generálů) jsou faktem hovořícím dostatečně přesvědčivě.

 

Velká hra o srdce Evropy

Povstání v Praze na jaře 1945 připravovaly zbytky gestapem těžce zdecimované ilegální vojenské organizace Obrana národa. Šlo především o skupiny s krycími jmény „Alex“ a „Bartoš“, v nichž hráli dominantní roli bývalí českoslovenští důstojníci a legionáři. Ti se při zoufalém nedostatku zbraní a roztříštěnosti odboje chtěli v první fázi opřít především o českou policii, četnictvo, hasičské útvary, tramvajáky a železničáře. Protože šlo jen asi o 10 000 zcela nedostatečně vyzbrojených mužů, mohl si vojenský odboj v dané situaci stanovit jen skromnější, přitom však reálné cíle.

V případě německé kapitulace mělo jít kromě udržení pořádku o likvidaci odporu, který šlo reálně předvídat u gestapa i jednotek SS. V případě lidového povstání se jednalo o snahu podchytit je vojensky a pokusit se do příchodu spojeneckých armád buď německý odpor zlomit, či jej alespoň udržet v rozumných mezích.

Svoje představy o uchopení moci měli na konci války ovšem i komunisté, kteří se však orientovali v daných okupačních podmínkách na poněkud problematickou myšlenku generální stávky. Ta měla přerůst v lidové povstání (ovšem bez kvalifikovaného vojenského velení). Další velká ambice komunistů spočívala v ovládnutí ilegální České národní rady jakožto vrcholného politického orgánu domácího odboje.

Nečekaný výbuch

Navzdory původním plánům obou odbojových proudů vypuklo v Praze povstání proti třicetitisícové německé posádce z řady důvodů nejméně o dva dny dříve. Nacisté, zbavení vojenským odbojem telefonních spojů, byli zprvu zcela paralyzováni. Večer 5. května 1945 již povstalecký tábor tvořilo asi 16 000 bojovníků.

Ti měli v rukou deset vltavských mostů z dvanácti, ovládali rozhlas, hlavní poštu, meziměstskou telefonní ústřednu, holešovickou elektrárnu, Štefánikova kasárna na Smíchově a kasárna Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky. Disponovali několika lehkými tanky a dokonce i obrněnými vlaky. Především se však pod jejich kontrolou nacházely rozsáhlé městské čtvrti zejména na pravém břehu Vltavy.

Na druhé straně nacisté si udrželi velkou oblast na levém břehu Vltavy, hlavně Dejvice, Malou Stranu, Hradčany, Strahov a letiště Ruzyně. Mimo to na pravém břehu řeky stále ovládali další izolované, ale silně opevněné body, a na pomoc jim z venkova vyrazilo asi 30 000 příslušníků jednotek SS. První kolo boje sice celkem jasně vyhráli Pražané, ty však ještě čekalo tvrdé střetnutí s dobře vycvičenou a vyzbrojenou přesilou.

Nešlo o bezvýznamnou akci

Pražské povstání vytvořilo během několika málo hodin z masy neozbrojených a po šest let okupanty brutálně drcených občanů mnohatisícovou armádu s potřebnými štáby i týlem. Tento jev by neměl být ignorován, ale naopak trvale přiřazen k aktům pozitivního národního vzepětí a sjednocení ze srpna 1968 či listopadu 1989.

Je třeba si uvědomit, že povstání v Praze i na českém venkově v květnu 1945 zhatilo německé plány na další vedení války a pomohlo donutit Hitlerova nástupce admirála Karla Dönitze k jednání o bezpodmínečné kapitulaci. Zkrátilo tím válku o několik dní a zachránilo mnoho lidských životů včetně vojáků Rudé armády. Předchozí věty dobře ilustruje předpoklad sovětského velení, které před vypuknutím povstání plánovalo, že jeho vojska dorazí do Prahy až 13. května 1945.

Celá událost rovněž zabránila likvidaci výrobního potenciálu země a jeho četných kulturních památek vzhledem k německému plánu ARLZ (zkratka z iniciál německých slov „uvolnění vyklizení, ochromení, zničení“), který počítal mimo jiné se zničením pražských mostů a podstatné části města. Prahu nestihl osud Varšavy a nacisté museli upustit od svých obranných plánů, protože obsazení pražského komunikačního uzlu zcela podvázalo možnost rychlých manévrů německých vojsk a donutilo je radikálně korigovat jejich záměry.

Odhodlání SS držet se až do konce

Nacisté byli odhodláni pokračovat v bojích až do konce a jednotky SS v prostoru Čech rozhodně nikam neprchaly. Proto také při útoku na Prahu došlo k nasazení nejen letectva a dělostřelectva, ale plánovalo se i vypalování celých domovních bloků s cílem vyvolat paniku a využít ji k útoku.

Navíc neomluvitelné brutální nacistické zločiny na civilních obyvatelích, zajatých povstalcích i parlamentářích byly tak otřesné, že po skončení bojů ještě zvýšily akty odvety z české strany. Ty však zpravidla neprováděli aktivní barikádníci, kteří si mnohdy vysloužili i uznání od svých německých protivníků. Například obránci Trojského mostu, Lahovic, Staroměstského náměstí,

Masarykova nádraží, Pankráce a Michle si pro své výkony zaslouží obrovský obdiv a úctu. Mnohé povstalecké jednotky (namátkou uveďme Prapor střelce Jana Čapka, I. prapor Zpravodajské brigády, četu Matylda, seskupení Albatros, policejní oddíl kpt. Koutka nebo četnickou četu por. Hrabáka) lze zařadit právem po bok jednotek čs. zahraniční armády nejen proto, že je během povstání londýnský rozhlas prohlásil za regulérní součást čs. armády.

Povstání skončilo zejména morálním a do jisté míry i vojenským vítězstvím českých barikádníků. Bohužel ale probíhalo v okamžiku nového mocenského dělení Evropy, kdy se český národ stal opět, stejně jako v roce 1938, jen pouhou figurkou na velmocenské šachovnici. Proto ani nemohl využít obrovský morální potenciál svého draze zaplaceného triumfu. 

Celý přenos povstání hodinu po hodině můžete sledovat na facebookové stránce II. světová: 

https://www.facebook.com/2svetova?ref=hl

 

4. května 1945

Zasedání ilegální České národní rady přineslo rozhodnutí: "S akcí je nutno počkat až do doby, kdy bude značná naděje, že nedojde k ozbrojenému střetnutí s Němci..."

Pražané však již po Hitlerově smrti spontánně začali projevovat odpor proti okupačním zvyklostem. Průvodčí v tramvajích odmítali německé peníze a lidé začali odstraňovat a zamalovávat nápisy v německém jazyce

 

5. května, 06.00

Ranní vysílání bylo zahájeno posměšně dvojjazyčným oznámením "Je sechs hodin!", po kterém začal záhy rozhlas vysílat jen česky a hrát zakázané české pochoty.

 

5. května, 12.00

První boje na Lobkovicově náměstí na Vinohradech! Plukovník četnictva Jan Voženílek dává z budovy Generálního velitelství uniformované policie všem podřízeným četnickým a policejním útvarům rozkaz k „provedení státního převratu“.

 

5. května, 14.00

Povstalci obsazují pankráckou věznici, kde bude později propuštěno na svobodu asi 3 000 vězňů, mezi nimi i 50 odsouzenců k smrti. Němci jsou zatím událostmi spíše zaskočeni a reagovat dokáží spíše jen lokálně. Ve stejné době povstalci vedení štábní strážmistrem Josefem Koubou získávají na smíchovském nádraží kontrolu nad německou protiletadlovou soupravou, jež později dostane jméno Blaník.

 

5. května, 20.30

 Do Radotína na tehdejším okraji Prahy přijíždí první hlídkový vůz vlasovců. 

 

6. května, 05.50

Povstalecký rozhlas poprvé vysílá výzvu k Ruské osvobozenecké armádě, aby poskytla pomoc povstání.

 

6. května, 11.00

K Praze se od Milovic a Českého Brodu přibližují silné obrněné jednotky.

 

6.května, 16.00

První oddíly ROA vstupují do Prahy. Do českých rukou se dostává zraněný nadporučík Toussaint, syn německého velícího německého generála v Praze. Postřelili jej Němci, když se jako parlamentář pokusil přejít na českou stranu.

 

6.května 1945, 21.00

Česká delegace odjíždí na jednání s K. H. Frankem, které však ztroskotalo.

 

7. května, 10.00

Německé jednotky obnovují tankovým útokem boj o Staroměstské náměstí.

 

7.května, 15.30

Postup Rudé armády k Praze nutí české politiky lavírovat a činí další spojenectví s „protibolševickou“ ROA nadále neúnosné. Generál Buňačenko, zklamaný postoji ČNR k jeho jednotkám, dává útvarům na pravém břehu Vltavy pokyn, aby se začaly stahovat na smíchovskou stranu. Večer 7. května se většina 1. divize ROA vydá na ústup směrem na Berounsko.

 

7. května, 17.04

V důsledku německé kapitulace a postupu sovětských vojsk do českého vnitrozemí dochází k odvolání rozkazu k odletu čs. letců z Velké Británie na pomoc Praze.

 

8. května, 08.00

Intenzita bojů v úseku Staroměstské radnice sílí. Povstalci po předchozím zásahu jednotek ROA obsazují letiště Ruzyň a přilehlá kasárna.

 

8. května, 10.00

Nacisté dobývají Masarykovo nádraží. Následovat bude vraždění zajatých povstalců.

 

8. května, 09.05

Ke zděšení posluchačů rozhlas několikrát opakuje, že nacisté zapálili pražský Hrad. Jde však o dezinformaci. Ve skutečnosti němečtí vojáci na hradním nádvoří pálili pouze dokumenty.

 

8. května, 10.05

Poslední vozidlo pluku tankových granátníků SS Der Führer opouští holešovický prostor a odjíždí směrem do Dejvic. S touto jednotkou mizí k americkým pozicím u Rokycan i K. H. Frank.

 

9. května, 15.00 

Nacisté odrážejí útok povstalecké obrněné roty na Žvahově a Zlíchově. Jeden z povstaleckých tanků vyřazují z boje a jeden obrněný vůz se jim daří zcela zničit.

 

9. května, 18.00

Hlavní síly Rudé armády konečně přijíždějí do Prahy.

 

9 května, 19.04

Ústupem jednotek SS před blížící se Rudou armádou končí boje povstalců v úseku Barrandova a Zlíchova. Celkem padlo během bojů v Praze asi 20 rudoarmějců.

 

10. května, 10.23

Jednotky povstalců zajímají na okrajích Prahy zbytky německých jednotek. Kolem deváté hodiny ráno přijíždějí k Hradu z Moravy tanky č. 603, 843 a 040 z předsunutého oddílu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR.

 

10. května, 14.25

Na kbelském letišti přistává letadlo s částí čs. vlády v čele s jejím předsedou Zdeňkem Fierlingerem. 

Foto, ilustrace: 
VHÚ
Zdroj: 
II. světová speciál - Pražské povstání 1945
reklama