Pomocný křižník HSK 7 Komet: Dravec v rouše beránčím (1)

Do historie námořních bojů se za obou světových válek zapsala pozoruhodná kategorie válečných lodí, nazývaná pomocné křižníky. K jejich využívání vedlo poznání, že drahé moderní válečné lodě slouží k účelům, kdy zdaleka není využita jejich technická kapacita
Zásobovací loď Kulmerland
Zásobovací loď Kulmerland

Zásobovací loď Kulmerland kotví v přístavu

Myšlenka nahrazovat válečné lodě stavěla na předpokladu, že dostatečně dimenzovaná civilní loď může mít na palubě umístěny kanóny velké ráže a její výzbroj tak bude srovnatelná s menšími křižníky. Jako základ pro přestavbu se použily zaoceánské parníky nebo nákladní lodě s velkým dosahem a konstrukcí schopnou nést dělostřeleckou výzbroj. Mezi hlavní úkoly podobných plavidel šlo zařadit doprovody konvojů, hlídkování na otevřeném moři a podobné účely.

Samozřejmě souboj s klasickou válečnou lodí se rovnal téměř sebevraždě, protože vysoké nepancéřované boky původně civilních plavidel se pro bojové střetnutí nehodily a neodolaly byť jedinému granátu, jinak však mohly standardní křižníky v řadě akcí nahradit a uvolnit je pro skutečnou bojovou činnost. K přestavbám podobných plavidel nakonec sáhla skoro všechny větší námořnictva a zpravidla je užívala k výše zmíněným úkolům, výjimku však představovalo za obou světových válek Německo.

Vzhledem k závislosti britské ekonomiky na zámořském obchodu a dodávkách používali Němci osamocené pomocné křižníky k útokům na samostatně plující dopravní lodě, které buď zajímali, nebo potápěli. Kupodivu dosáhly tyto lodě, bojující podobně jako korzáři v minulých staletích, během první světové války značných úspěchů. Ještě více pak udivuje fakt, že se dobré výsledky opakovaly i za druhé světové války, přes nasazení dálkových průzkumných letounů a dalších prostředků, které by měly logicky tyto dravce rychle eliminovat. Poslední hitlerovský pomocný křižník tak brázdil vlny oceánů ještě roku 1943.

Malý, ale šikovný

Nejmenším německým pomocným křižníkem druhé světové války se stal HSK 7 či Schiff 45, známý však spíše pod bojovým jménem Komet. Jeho základ tvořila motorová jednokomínová nákladní loď Ems společnosti Norddeutscher Lloyd, postavená roku 1937. Poháněla ji dvojice dieselových motorů MAN, roztáčejících jediný lodní šroub. Plavidlo dosahovalo rychlosti 16 uzlů. Roku 1940 došlo k rozhodnutí o její přestavbě na pomocný křižník, kterou provedla loděnice HowaldtswerkeDeutsche Werft v Hamburku, kde byla dokončena 2. června 1940.

Nevelká loď dostala mohutnou výzbroj, jejíž páteří se stala šestice kanónů ráže 150 milimetrů, zamaskovaných především pod úrovní paluby. Menší ráže zastupovaly dva protiletadlové 37mm kanóny a čtyři 20mm. Torpédometů ráže 533 mm měla šest, na každém boku otočný dvouhlavňový, pod čarou ponoru dva jednohlavňové.

Výzbroj dále zahrnovala 30 min, lehký minonosný člun LS 2 a dva letouny Ar 196. Posádka čítala 15 důstojníků a 250 námořníků a velení převzal Kapitän zur See Robert Eyssen (1892-1960). Komet vyplul 3. července 1940 z Gdyně, prosmýkl se průlivem Velký Belt a v doprovodu minolovek M17 a M18 směřoval k Norsku. V noci z 7. na 8. července pomocný křižník doplnil palivo, 9. července minul Bergen a pokračoval na sever.

Přes ledovce do Pacifiku

Komet měl proplout podél sovětského pobřeží a dostat se do Pacifiku. Při plavbě zamrzlými oblastmi však potřeboval pomoc sovětských ledoborců, kterou diplomaté domluvili, když v Moskvě námořní atašé deklaroval Komet jako obchodní loď s vojenskou posádkou.

Ta si svou loď přetřela do podoby sovětského nákladního plavidla Dějněv z Murmansku, 12. července korzár minul Severní mys a u pobřeží Nové země na něj měl 14. srpna čekat ledoborec Lenin. Jaký však byl úžas německé posádky, když ji na krách čekali pouze dva lodivodi, které sem ledoborec vysadil. Přestože datum setkání bylo přesně stanoveno, Lenin odplul již před osmi dny! Eyssen zuřil, oba muže vzal na palubu a vyrazil sám mezi ledovce ve snaze proniknout do Karského moře. Až 25. srpna se Lenin objevil a otevřel Kometu cestu do Moře Laptěvů.

Zde se setkal s dalším ledoborcem Stalin, který jej provázel na další cestě. Pomocný křižník pak mířil na jih, protože jeho velitel zvolil jako první revír spojnici mezi Jokohamou a Vancouverem. Delší dobu však nepotkal žádnou loď, a co víc, pokus o vyslání jediného palubního letounu na průzkum skončil 2. října katastrofou. Při startu se Arado převrátilo a těžce poškodilo.

Tím kapitán přišel o možnost dálkového průzkumu i včasné výstrahy před nepřátelskými válečnými plavidly. Eyssen také potřeboval doplnit zásoby, proto se vydal k atolu v Karolínách, kde se 14. října setkal se zásobovací lodí Kulmerland, ze které mimo jiné přečerpal 700 t nafty a nádrže mu měly dovolit autonomii až  do července 1941. Velitel korzára opět lstivě změnil vzhled lodi, nyní plula jako japonská loď Manyo Maru.

Do boje!

Eyssen se rozhodl vyčkat připlutí dalšího pomocného křižníku Orion, s nímž hodlal nějaký čas operovat společně. Obě lodě se setkaly 18. října a jejich bojová síla se tak znásobila. Pomocné křižníky se několika následujících akcí účastnily společně, plula s nimi i zásobovací loď Regensburg. Nejprve 3. listopadu Němci potkali americkou nákladní loď, ovšem jako neutrální ji propustili.

Až 25. listopadu Komet získal první vítězství, když zastavil britský parník Holmwood, který pak demoliční komando poslalo ke dnu. O dva dny později v součinnosti s Orionem ukořistil Komet další britskou loď Rangitane o prostorovosti skoro 17 000 BRT, kterou křižníky potopily. Střet si vyžádal 16 životů.


Pokračování za týden 

Autor: 
Ivo Pejčoch
Foto, ilustrace: 
Wikipedia
Zdroj: 
Zbraně číslo 4
reklama