Polní divize Luftwaffe (2): Tuhé boje u Stalingradu

14.7.2017 – Jaromír Sobotka
Po kritických neúspěších německých zbraní na východní frontě v zimě 1941–1942 se Hermann Göring rozhodl také přispět svou troškou do mlýna. Zrodily se první polní pluky Luftwaffe, které položily základ pro vznik 21 polních divizí
Eugen Meindl
Eugen Meindl (16. července 1892 – 24. ledna 1951)

Generál Eugen Meindl velel první pozemní divizi Luftwaffe

V druhé polovině podzimu 1942 se čerstvě zformované útvary začaly přesouvat na východní frontu. Zatímco 1. polní divize zaujala pozici u města Novgorod, 5. divizi čekala jihoruská Kubáň a 3. a 4. se přesunula ke klíčovému městu Vitebsk. Nejtěžší výzva stála před 7. a 8. polní divizí Luftwaffe, které se staly součástí skupiny armád Don.


Předchozí část: Polní divize Luftwaffe (1): Orli bez křídel

Boje u Stalingradu

Ta měla v listopadu 1942 prorazit do obklíčeného Stalingradu a zachránit zle tísněnou 6. armádu. Chuť ledového pekla okusila jako první 8. polní divize Luftwaffe, která se snažila prolomit sovětské linie již 25. listopadu. Postup zasněženým neznámým terénem se v důsledku nedostatečného průzkumu změnil v katastrofu. Přední jednotky padly do sovětské léčky a byly téměř zničeny, z čelních sil nasazených do akce se na shromaždiště poblíž soutoku Donu a Čiru vrátilo pouhých dvanáct mužů.

Velitel protitankového praporu se zastřelil, šokován stavem své jednotky po útoku. Veselo nebylo ani u 2. divize, která spadala pod 9. armádu ve střední části východní fronty. Tam spustili Sověti na konci listopadu operaci Mars a jeden z mála úspěchů, jichž zde dosáhli, šel na vrub právě Göringových mužů.

Nejen silný frontální útok Rudé armády, ale také ukrutné mrazy, vytrvalé sněžení a přepady partyzánů měly podíl na zhroucení divize nedaleko Rževa. Frontu se nakonec podařilo stabilizovat až nasazením elitních veteránů z pěší divize Grossdeutschland. Jedinou formací letectva, která dosáhla lepších výsledků, se tak stala 21. polní divize Luftwaffe (bývalá divize Meindl). Ta na začátku roku 1943 kryla ústup zbytků německých sil z Děmjanského kotle.

Otázka budoucnosti

Nepříliš přesvědčivé výkony při prvních bojích přinesly otázku, jaká je jejich skutečná bojová hodnota. Armádní velitelé v čele s polním maršálem Erichem von Mansteinem tvrdili, že je téměř nulová a že jejich další nasazení na frontě bude znamenat pouze plýtvání lidmi a vojenským materiálem. Generál Meindl oponoval a poukazoval na zcela nevhodné nasazení bojových svazků, které měly i přes zjevný nedostatek mužstva suplovat plnohodnotné pěší divize. V létě 1943 nakonec Hitler rozhodl o podřízení polních divizí armádnímu velení s platností od 1. listopadu 1943, což mělo přispět k jejich efektivnějšímu nasazení a kooperaci s ostatními ozbrojenými silami.

Zatímco velitelé diskutovali, válka pokračovala. Obranné pozice na řece Mius držela 15. polní divize Luftwaffe. O její situaci nejlépe svědčí fakt, že na jednom z úseků drželo perimetr dlouhý 1 500 metrů pouhých 91 mužů s jedním 20mm kanonem, třemi minomety a 13 kulomety. V průběhu srpna 1943 Rudá armáda překročila řeku, smetla slaboučké obranné pozice a divizi téměř obklíčila. V bojích o bytí a nebytí se části mužstva sice podařilo dostat zpět do vlastních linií, o nějaké relevantní síle už nemohla být řeč a na konci září 15. polní divize jako samostatná formace zanikla.

Další neúspěch zažily útvary Luftwaffe na severní části fronty u Vitebska, kde Rudá armáda 6. října 1943 prorazila skrze pozice 2. polní divize a obsadila město Nevel. Hitler nařídil protiútok, ale formace se již nacházela ve stavu těžkého rozkladu. Do bojů v okolí Nevelu tak nakonec zasáhla alespoň 3. a 4. polní divize, avšak bez větších úspěchů. V listopadu konečně převzala velení nad polními vojsky Luftwaffe armáda. Následovalo doplnění stavů o nové rekruty a také reorganizace, když se nově divize skládala ze dvou pluků po třech praporech.

Pomocný personál většinou tvořili příslušníci porobených národů, nejčastěji Rusové a další bývalí sovětští vojáci. Také se obměnil velitelský sbor, když původní důstojníky Luftwaffe nahradili jejich armádní kolegové. Formacím zůstaly stejné názvy, ale pováleční historikové je pro snadnější orientaci označovali písmenem L v závorce. Personální i logistické změny výrazně zlepšily kvalitu zbytků polních divizí, a ty tak na východní frontě sloužily až do konce války.

Dokončení 21. července

Foto, ilustrace: 
Bundesarchiv, Wikipedia
Zdroj: 
VOJSKA Pozemní síly Luftwaffe
reklama