Pěchotní srub N-S 82 Březinka: Příběh jednoho bunkru

V současné době funguje řada objektů čs. opevnění ze druhé poloviny 30. let jako muzea. Málokterý z nich však byl nadšenci po roce 1989 rekonstruován tak vzorně jako pěchotní srub N-S 82 Březinka u Náchoda

13.10.2016 - Vladimír Černý



Vznik pěchotního srubu N-S 82 Březinka souvisí s výstavbou opevnění v oblasti Náchodska. Krajina kolem údolí řeky Metuje se v historii Čech stala mnohokrát místem vpádu nepřátelských vojsk a velení čs. armády nepochybovalo o tom, že v případě války s Německem se tudy nepřítel opět pokusí prorazit. Proto toto území patřilo k oblastem, jež se měly přednostně opevnit.

Ženijní důstojníci přitom dobře věděli, že půjde o náročný úkol. Terén je zde totiž velmi různorodý – od zalesněných míst horského rázu až po ploché a holé planiny. Ve druhé polovině 30. let zde navíc v některých místech existovala pouze řídká síť nepříliš kvalitních komunikací, i když v bezprostředním okolí Náchoda se nacházely také solidní silnice a vedla tudy i železniční trať. 

Zrod Březinky

Stavba každého srubu představovala složitý úkol a Březinka nebyla výjimkou; nejprve došlo k vykácení daného prostoru, úpravě komunikací pro dopravu různého nákladu, odstranění drnů a provedení odkopu ornice na půdorysu budoucí stavby. Následovala úprava staveniště, jeho ohrazení a výstavba staveništního baráku. Poté byl proveden výkop objektu a vyvrtána studna.

Dále proběhla příprava výztuže, dělníci provedli násyp pro kamennou předlohu, kanalizační práce a betonáž skořápky srubu. Poté se pustili do stavby bednění a prováděli armování. Když bylo vše pečlivě zkontrolováno, začala vlastní betonáž, která proběhla ve dnech 4. – 9. října 1937, přičemž objem použitého betonu činil 1 365 m3. Následovalo odstranění bednění, vyzdily se příčky, bílily stěny. Když skončila 6. května 1938 betonáž všech deseti zadaných pěchotních srubů podúseku 3/V, mezi nimi i Březinky, mohlo se přikročit k další fázi.

Objekty dělníci následně vybavili periskopy, provedli instalaci vodních čerpadel a do srubů namontovali ventilační zařízení. Také na tyto ventilační práce bylo vyhlášeno výběrové řízení, ve kterém zvítězila firma Ing. Otto Podhajský z Prahy-Hostivaře, která se zavázala provést vše v celém podúseku za částku 375 815,50 Kč. Elektroinstalaci dostala na starosti firma J. K. Rudolf z Plzně a vodní čerpadla do srubů montovala firma Antonín Kunz a. s. z Hranic na Moravě.

Po skončení těchto prací pak následovalo osazování pancéřových prvků a instalace výzbroje. Hrubé stavební náklady dosáhly částky 1 068 648,30 Kč. Tato cifra jasně ukazuje nákladnost objektů čs. opevnění – vždyť párek v rohlíku nebo půllitr piva bylo tehdy možné pořídit za korunu. K uvedené částce je však třeba ještě připočítat náklady na výzbroj a vnitřní vybavení srubu, takže celkem přišla Březinka československý stát na více než pět milionů.

Podoba srubu

V případě Březinky se jedná o oboustranný dvoupodlažní pěchotní srub postavený ve II. třídě odolnosti. To znamená, že jeho železobetonový strop měl tloušťku 200 cm, čelní stěna 225 a ostatní stěny 100 cm. Objekt díky tomu mohl odolat palbě děl až do ráže 240 mm nebo zásahu leteckou pumou o hmotnosti 250 kg. Vzhledem k nerovnosti terénu v místě stavby je srub postaven stupňovitě. Dolní patro obsahovalo zázemí a nezbytné vybavení pro posádku.

Nacházely se zde ubikace poddůstojníků a mužstva, dále sociální zařízení, sklady proviantu, pohonných hmot i ručních granátů a strojovna s dieselagregátem o výkonu 8 kW, který měl srub zásobovat elektrickým proudem. V dolním patře se také nacházela studna hluboká 61,75 m, místnost pro zemní telegraf a nezbytná filtrovna, která měla za úkol vyčistit vzduch v případě plynového útoku. Horní, neboli bojové patro obsahovalo jednak místnost pro telefonistu, který měl obstarávat spojení se sousedními pěchotními sruby a také nejbližšími tvrzemi Dobrošovem a Jírovou horou (stavba této tvrze však nebyla do září 1938 vůbec zahájena).

Dále bychom zde našli místnost velitele sloužící jako ubikace i kancelář. Kromě toho se v horním patře nacházel sklad 1 200 kusů munice určené pro protitankový kanón, ubikace poddůstojníků a zejména obě střelecké místnosti, v nichž se soustřeďovala hlavní palebná síla srubu. Stěny i stropy místností byly pokryty 2mm silným plechem, který měl v případě zásahu srubu nepřátelskými střelami bránit odlétávání odštěpků betonu. Ty by totiž mohly nejenom zranit příslušníky osádky, ale i poškodit některá důležitá zařízení.

Výzbroj a pancéřové prvky

Pravá střelecká místnost obsahovala dvojici těžkých kulometů vz. 37 ráže 7,92 mm, v protější stěně pak byl namontován lehký kulomet vz. 26, jehož úkolem byla ochrana týlového prostoru srubu. V levé střelecké místnosti se nacházela nejdůležitější zbraň Březinky, a to protitankový pevnostní kanón vz. 36 ráže 47 mm spřažený s těžkým kulometem vz. 37.

Osazen zde byl v srpnu 1938. Kromě něj ovšem místnost obsahovala ještě další dvojče těžkých kulometů vz. 37 a lehký kulomet vz. 26 bránící vchod do srubu. Březinka dále měla dva pancéřové zvony, které dodaly Vítkovické železárny. Pravý zvon o hmotnosti 20,2 tuny a tloušťce stěn 20 cm sloužil jako pozorovatelna ve směru k sousednímu pěchotnímu srubu N-S 81 Lom a kromě toho byl vybaven lehkým kulometem vz. 26. K jeho osazení došlo 23. července 1938. Levý měl hmotnost 21,6 tuny, také sloužil k pozorování a zároveň v něm byl umístěn další těžký kulomet, který mohl vést palbu směrem k pěchotnímu srubu N-S 83 Lázně a postřelovat prostor u československé celnice v Bělovsi.

K osazení zvonu došlo 20. července 1938. Aby byl srub Březinka co možná nejméně viditelný, pokrývaly jeho stěny barevné kamuflážní omítky a čelní stěnu zakrývala čtyřmetrová kamenná rovnanina překrytá zeminou osetou trávou. Objekt tak dokonale splýval s okolím. Střílny navíc chránily tzv. diamantové příkopy a v blízkosti se nacházel systém protitankových a protipěchotních překážek.

Zářijová mobilizace a okupace

V září 1938 již byl pěchotní srub Březinka plně vybaven i vyzbrojen a jeho osádka čítala celkem 32 mužů. Velitelem objektu se stal pětadvacetiletý poručík pěchoty Jaroslav Pivoňka, jenž zároveň zastával funkci mladšího důstojníka 7. roty hraničářského pluku 18. Příslušníci tohoto pluku tvořili osádky také dalších objektů těžkého opevnění na Náchodsku. Přijetí podmínek Mnichovské dohody bylo pro vojáky obrovským zklamáním, avšak uposlechli rozkazu a opevnění postupně vyklidili. Výzbroj byla odvezena a uložena ve vojenských skladech, kde se po 15. březnu 1939 stala kořistí Wehrmachtu.

Cílem zájmu nacistů se staly i samotné pěchotní sruby, kde tvořily hlavní lákadlo zejména pancéřové prvky. Na Březince tak byly vytrženy oba zvony i některé střílny. Tragický osud však za okupace potkal zejména velitele srubu. Jaroslav Pivoňka se na Plzeňsku zapojil do odbojových aktivit organizace Obrana národa, avšak 8. června 1940 jej zatklo gestapo. Statečný odbojář byl postupně vězněn v Plzni, Terezíně a nakonec Osvětimi, kde 16. dubna 1942 zahynul. Když přestala o pěchotní sruby jevit zájem armáda, dílo zkázy dokonalo civilní obyvatelstvo, které ze zbytků vnitřního vybavení využilo vše, co se jen dalo.

Z Březinky zmizela i většina cihlových příček a nakonec zůstaly jen holé železobetonové stěny a sutiny. V 70. letech se před stavbou objevila dřevěná lavička, na které čas od času sedávali turisté či hosté blízkých lázní v Bělovsi a kochali se výhledem do okolní krajiny. 

Příště: Březinka jako muzeum

  • Zdroj textu

    Válka REVUE SPECIÁL Československé opevnění

  • Zdroj fotografií

    brezinka.cz


Další články v sekci