Německá okupace Normanských ostrovů: Vítězství totální izolace a vyhladovění

Skupina ostrovů v průlivu La Manche se stala během druhé světové války jediným teritoriem britské koruny okupovaným Němci. Jaké byly osudy zdejších obyvatel pod pětiletou vládou hákového kříže a co vůdce se skalnatými tečkami v moři zamýšlel?

27.03.2017 - Martin Nekola



Nacističtí pohlaváři zprvu rozvažovali, zda nepřenechat Normanské ostrovy odborářské Německé pracovní frontě (Deutsche Arbeitsfront – DAF), aby na nich vybudovala prázdninové letovisko pro německé dělníky, podobné jako na Rujaně v Baltu. Po definitivním konci nadějí na invazi do Velké Británie však Hitler 20. října 1941 nařídil přeměnit průliv La Manche v neprostupnou tvrz.


Předchozí část: Německá okupace Normanských ostrovů: Hitlerův kousek Británie


Atlantická pevnost

V dalším průběhu války byly ostrovy včleněny do 2 865 kilometrů dlouhého Atlantického valu k obraně Evropy. Započala výstavba bunkrů, stanovišť protiletadlového dělostřelectva, kulometných hnízd, minových polí, zákopů, protitankových zátarasů, majáků, strážních věží a tunelů. Úkolu se zhostila Todtova organizace, která najímala francouzské dělníky, ale vzhledem k rozsahu prací a časovému limitu došlo k přivlečení mnoha nuceně nasazených.

Na téměř opuštěném Alderney nacisté zřídili čtyři koncentrační tábory, pojmenované podle ostrovů v Baltu (Helgoland, Sylt, Borkum, Norderney), jež se staly domovem pro 6 000 „heftlinků“. Většina přicestovala z lágru Neuengamme u Hamburku a nacházeli se mezi nimi Rusové, Poláci, němečtí političtí a kriminální vězni, francouzští Židé i španělští republikáni. Celkem 389 z nich prokazatelně zahynulo během otrockých prací, na nemoci nebo při pokusu o útěk. Vůdce naoko dostal svou atlantickou pevnost. Železobetonové bunkry budily respekt.

K obraně Němci přivezli také zastaralá děla a tanky, ukořistěné ve Francii, Belgii, ale i Československu. Na všech ostrovech dohromady se nacházelo patnáct dělostřeleckých baterií s devadesáti děly a vrchní velení stále posilovalo početní stavy místní posádky. V květnu 1943 dosáhla maxima: 26 800 vojáků Wehrmachtu. V některých případech šlo o jednotky vskutku exotické. Například na Guernsey sloužil 823. gruzínský pěší prapor.

Ostrovní přístavy obohatila flotila minolovek a torpédových člunů Kriegsmarine. Ty v noci z 23. na 24. října 1943 překvapily britský lehký křižník HMS Charybdis plující západně od Guernsey a potopily jej. Zahynulo přitom přes 400 námořníků. Jejich těla po několik dní vyplavovalo moře na plážích. Němci uspořádali mrtvým na Guernsey pohřeb se všemi vojenskými poctami, kterého se zúčastnilo 5 000 ostrovanů. Smuteční událost pojali jako tichou demonstraci loajality k impériu.

Od izolace k porážce

Ostrovy již v roce 1940 ztratily propagandistický lesk odrazového můstku k dobývání anglosaského světa. Kvůli neblahému vývoji na frontách s nimi nešlo příliš počítat ani jako s hradbou, o niž se roztříští útoky agresorů. Zhoršovaly se problémy se zásobováním. Chyběly potraviny, léky, spotřební zboží. Nálety Spojenců jen na jaře 1944 potopily nebo těžce poškodily 25 lodí směřujících na ostrovy. Po červnové invazi do Normandie strategická důležitost Normanských ostrovů klesla na minimum.

Churchill nehodlal plýtvat životy vojáků, potřebných pro boje ve Francii, a zvolil jednoduchou taktiku totální izolace a vyhladovění. Zoufalí velitelé německé posádky navrhovali Britům evakuaci části obyvatel výměnou za povolení připlutí zásobovacího konvoje. Do kritické situace ale zasáhl až Mezinárodní červený kříž, který poprvé na Vánoce 1944 vyslal vlastní plavidlo SS Vega s nezbytným zbožím. Hladová zima na každý pád trvala ještě několik měsíců a napětí a frustrace se hromadily i mezi německými vojáky.

V březnu 1945 se dokonce událo několik pokusů o atentát na velitele 319. pěší divize umístěné na Guernsey, generálmajora Rudolfa Wulfa, vybuchl hotel Palace, kde byli ubytováni vyšší důstojníci, množily se případy sabotáží a letáky vyzývající ke vzpouře mužstva. Kapitulace Německa ukončila oboustranné trápení. Britský torpédoborec HMS Bulldog dorazil na Guernsey 9. května 1945, a následujícího dne došlo k podpisu dohody o bezpodmínečné kapitulaci německých jednotek na Normanských ostrovech.

Bývalí uchvatitelé s neskrývaným ulehčením vešli do zajetí. O necelý měsíc později sem zavítal král Jiří VI. a byl vítán nadšenými davy. Polozapomenutou a v jistém ohledu kuriózní pětiletou éru německé okupace dnes na ostrovech připomíná řada muzeí a naučných stezek. Zajímavé stopy lze nalézt také v britské televizní tvorbě. K tématu Normanských ostrovů pod hákovým křížem vznikly hned dva populární seriály: Enemy at the door (1978) a Island at war (2004).

  • Zdroj textu

    II. světová červen 2015

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci