Monstrózní prehistorický losos měl kly jako prase bradavičnaté

Téměř třímetrový třetihorní losos Oncorhynchus rastrosus měl dva kly, které mu trčely do stran. Nejspíš mu pomáhaly v boji s predátory nebo konkurenty vlastního druhu.

29.04.2024 - Stanislav Mihulka



V mladších třetihorách, asi před 12 až 5 miliony let žil na pacifickém pobřeží Severní Ameriky a Japonska ohromný losos Oncorhynchus rastrosus. Šlo o blízkého příbuzného dnešních lososů a pstruhů ze stejného rodu Oncorhynchus. Zatímco dnešní lososi dorůstají délky okolo metru, rozměry jejich dávného příbuzného by dnešní rybáře rozhodně ohromily. Losos Oncorhynchus rastrosus měřil na délku až 2,7 metru a jeho váha se pohybovala kolem 200 kilogramů. Podle toho, co víme, šlo o největšího lososa všech dob. 

Kly namísto tesáků

Když tohoto prehistorického lososa paleontologové v roce 1972 poprvé popsali na základě fosilií nalezených v Oregonu, nemohli přehlédnout dva velké a ostré zuby. Zuby tehdy badatelé objevili samostatně a domnívali se proto, že je lososi měli umístěné v tlamě podobně jako šavlozubé kočky, což vedlo k jejich označení „šavlozubí lososi“. Nový výzkum ale ukazuje, že šlo o politováníhodný omyl.

Anatomka Kerin Claesonová z soukromé lékařské školy Philadelphia College of Osteopathic Medicine (PCOM) a její spolupracovníci pořídili snímky fosilií vyhynulého lososa výpočetní tomografií a analyzovali i novější fosilie, na nichž jsou velké zuby připojené k lebce lososa.

Oncorhynchus rastrosus (zdroj: Wikimedia Commons, PLOS One, Kerin Claeson, CC-BY 4.0)

Ukázalo se, že obří losos Oncorhynchus rastrosus nevypadal jako rybí verze šavlozubé kočky, ale spíše jako rybí veze prasete bradavičnatého. Jeho velké zuby mu trčely z horní části tlamy do stran, podobně jako prasečí kly. 

K čemu podobná výbava lososům sloužila není úplně jasné. Určitě to nebylo k lovu kořisti. Podle stavby těla se tito monstrózní lososi živili planktonem. Podle vědců je mohli používat k obraně proti predátorům nebo při soubojích s příslušníky vlastního duhu. Mohli je ale také používat k hloubení úkrytů v říčních korytech, během svých cest proti proudu. Možná právě proto mají sladkovodní fosilie kly větší než ty mořské.


Další články v sekci