Těžký tank KV-1 vs. stíhač Marder (1): Nerovný souboj lovce a obra

Setkání s těžkými sovětskými tanky KV v létě 1941 způsobilo Němcům šok. Chyběl jim protitankový kanón, který by si se sovětskými kolosy poradil

01.11.2016 - Lukáš Visingr



Vývoj sovětských těžkých tanků a německých protitankových kanónů v éře mezi válkami měl trochu paradoxní povahu v tom, že na něm oba státy spolupracovaly. Díky rappalské smlouvě (1922) probíhaly v SSSR testy německých zbraní (včetně oněch kanónů), zatímco projektování sovětských těžkých tanků se účastnil tým německých inženýrů.

Po nástupu Adolfa Hitlera tato kooperace skončila, a třebaže obě totalitní mocnosti obnovily spolupráci po nechvalně proslulém paktu Molotov-Ribbentrop, cílevědomě se připravovaly na vzájemnou konfrontaci. V té došlo i na střety těžkých tanků a protitankových zbraní.

Vítězí koncepce jedné věže

Sovětský vývoj tanků mezi světovými válkami byl silně ovlivněn zahraničními konstrukcemi, což platilo i o těžkých obrněncích. Když Sověti na počátku 30. let zahájili program svého prvního vozidla této kategorie, postupovali podle tehdy velmi módní filozofie vícevěžových strojů, jež měly být schopné pálit do více směrů současně. Tak vznikl tank T-35 s pěti věžemi, na pohled sice působivé, ovšem neohrabané, poruchové a slabě pancéřované monstrum, které se hodilo jen pro ohromování publika na přehlídkách.

V roce 1938 byl tedy zahájen projekt, z něhož se měl zrodit nástupce této nepovedené obludy. Nejprve se inženýři i generálové stále přidržovali oné koncepce více věží, kterou měly prototypy T-100 a SMK.

Autor druhého z nich, inženýr Josef Jakovlevič Kotin z leningradského závodu S. M. Kirova, ale posléze předložil ještě další variantu, a sice těžký tank s jedinou věží, která nesla dva kanóny. Na začátku února 1939 byl prototyp připraven a podstoupil tovární zkoušky, po kterých v září odešel k testům vojskovým, aby změřil síly s vícevěžovými konkurenty.

Vedl si nejlépe, všechny prototypy však absolvovaly i ostré testy ve válce s Finskem, kde se opět potvrdilo, že obrněnec s jedinou věží a názvem KV (Kliment Vorošilov) představuje nejlepší řešení. Ještě v prosinci 1939 tedy došlo k jeho formálnímu přijetí do služby a v lednu 1940 začala sériová výroba. Ve věži prototypu se nejprve nalézala dvojice děl, a to ráže 76,2 a 45 mm, do Finska však odcházel už pouze s jediným kanónem, protože druhý spíše překážel.

Sériové kusy již 45mm zbraň neměly vůbec. Vedle 76,2mm kanónu se nacházel souosý 7,62mm kulomet, druhý mířil ze zadní části věže a pozdější kusy dostaly třetí kulomet do čela korby, stroje z počátku výroby tam měly jen střílnu pro osobní zbraň. V korbě tanku seděli řidič a radista, kdežto ve věži měli svá místa velitel (plnící zároveň roli nabíječe děla), střelec a tzv. mladší mechanik, který navíc obsluhoval zadní kulomet.

Těžký, odolný a poruchový

Velkou přednost tanku KV (později označovaného jako KV-1) představovalo silné pancéřování. Na čele korby i věže dosahovalo síly asi 75 mm, což byla hodnota, jakou tehdy nedokázal překonat zřejmě žádný protitankový kanón na světě. Slabina spočívala naopak ve značně nízké pohyblivosti, protože vozidlo poháněl stejný motor jako daleko lehčí střední tank T-34, navíc velká hmotnost obrněnce komplikovala také jeho ovládání.

Stroj se navíc vyznačoval značnou poruchovostí (notoricky známá byla nespolehlivost spojky a převodovky). Přesto všechno se jednalo o výkonnou zbraň, jež na počátku války na východní frontě znamenala pro Němce bez nadsázky šok. Jejich protitankové kanóny mu zpravidla nedokázaly ublížit a byl zaznamenán i případ, kdy KV-1 „schytal“ asi 135 zásahů, aniž by u něho došlo k probití pancíře! Ještě vyšší odolnost přinášela verze s odlévanou věží, kterou začaly výrobní závody dodávat v průběhu roku 1941. Další změny přišly v roce 1942, kdy šlo do výroby provedení KV-1S.

Těžký tank KV-1
  • Osádka: 5 mužů
  • Bojová hmotnost: 43 až 47 t
  • Délka: 6,95 m
  • Šířka: 3,32 m
  • Výška: 2,71 m
  • Motor: dieselový V-2 o výkonu 448 kW (600 koní)
  • Max. rychlost: 35 km/h
  • Max. dojezd: 250 km
  • Max. tloušťka pancíře: 75 mm
  • Hlavní výzbroj: 76,2mm kanón F-32, F-34 nebo L-11
  • Pomocná výzbroj: 3× 7,62mm kulomet DT 

To reagovalo na fakt, že nová věž spolu s přídavným pancířem neúnosně zvýšila hmotnost, a to z původních cca 43 tun na více než 47 tun. U obrněnce KV-1S („skorostnyj“, tedy „rychlý“) byl proto pancíř na méně exponovaných místech oslaben, takže se váha dostala pod 43 tun. Vedle toho byl nainstalován výkonnější 76,2mm kanón L-11 (ten se posléze při opravách montoval i do starších vozidel) a změnily se role osádky, neboť mladší mechanik začal pracovat i jako nabíječ, aby mohl velitel efektivněji plnit svůj hlavní úkol.

Dokončení: Těžký tank KV-1 vs. stíhač Marder (2): Nerovný souboj lovce a obra

To se však již KV-1 nepochybně nacházel za zenitem, navíc nebylo ideální, že měl vlastně shodnou zbraň jako střední T-34. Proto začal vznikat nový těžký tank, pozdější legendární IS (Josif Stalin). Poslední sériovou verzí řady KV byl KV-85, který dostal věž s 85mm dělem právě z vyvíjeného IS. Do dubna 1943 vzniklo celkem asi 5 200 tanků řady KV, v čemž jsou započteny i KV-2 vyzbrojené 152mm houfnici či plamenometné tanky.


Další články v sekci