Kniha Bez nároku na slávu: dva paralelní životopisy čs. zahraničních vojáků

29.6.2015 – Redakce Válka Revue
Na jaře vyšla jedinečná vzpomínková dvojkniha, reflektující osudy dvou druhoválečných veteránů, patřících mezi stále se zmenšující okruh pamětníků, kteří nám před 70. lety přinesli svobodu

Generálporučík Mikuláš Končický (*1925) a plukovník Pavel Vranský (*1921) se významnou měrou podíleli na boji proti nacistické okupaci, ovšem každý z jiného směru a také službou u zcela odlišné zbraně. Cíl však měli stejný: porazit nenáviděné okupanty.

Mikuláš Končický se přitom narodil na ukrajinské Volyni, národnostně promíchaném regionu, kde Češi museli svádět již před druhou světovou válkou nerovný zápas jak s polonizačními snahami, tak se sovětskou mocí. Než vstoupil do války, setkal se s krutými Banderovci, polskými milicemi, nacionalisty, lotyšskými SS, gestapáky, německými vojáky i rudoarmějskými propagandisty. Poté, co se dobrovolně nechal odvés k tankistům, prošel novopečený velitel Končický dukelským peklem, boji u Jasla, řece Ondavě i Ostravsko-opavskou operací. Skoro zázrakem přečkal zničení svého tanku i několik situací známých jako "boj zblízka".

Naopak Pavel Vranský musel z Československa nejprve utéci - jako židovský mladík zakusil během své služby navíc i mnohá příkoří, přičemž jeho matku nacisté zavraždili. Sedmnáctiletý mladík pak prošel polskem, přidal se ke vznikající zahraniční armády pod vedením Ludvíka Svobody, prožil internaci v SSSR i plavbu do Palestiny, aby posílil řady 11. československého pěšího praporu - Východního. Zažil boje u Tobrúku i následný transport do Británie, kde vstoupil do RAF. A dále? Dozvíte se v nové knize "Bez nároku na slávu"! 

Nejsnáze sehnatelná přes facebook - heslo: "Bez nároku na slávu". 

Případně si můežet přečíst kratší rozhovory s oběma veterány v našich časopisech:

s Pavlem Vranským: II. světová 7-8/2012, s Mikulášem Končickým: VOJSKA - Sovětské tankové síly

Foto, ilustrace: 
Viktor Grossmann
reklama