Invaze 1944

14.6.2014 – Redakce Válka Revue
Den D po 70 letech. Sledovali jsme spojenecké vylodění v Normandii den po dni, hodinu po hodině.

Když 4. června 1940 odvážely lodě Královského námořnictva poslední vojáky z obklíčeného francouzského přístavu Dunkerque, ovládalo nacistické Německo drtivou většinu kontinentální západní a střední Evropy. O rok a osmnáct dní později, 22. června 1941 spustil Adolf Hitler operaci Barbarossa, tedy invazi do Sovětského svazu, a znovu tak Německo uvrhl do války na dvou frontách.

Ještě téhož roku se pak válka stala celosvětovou záležitostí, když Japonsko zaútočilo na Spojené státy v Pearl Harboru. Po několika dnech vyhlásila Japonsku válku také Velká Británie a naopak Itálie a Německo vstoupily do válečného stavu se Spojenými státy. Ty pak společně s Velkou Británií uzavřely spojenectví se Sovětským svazem. Sovětský diktátor Josif Stalin ihned volal po otevření druhé fronty v Evropě, která by ulehčila Rudé armádě, v té době zatlačené do těžké defenzivy. Jelikož však větší vyloďovací operace byly nereálné, dostalo se Sovětskému svazu prozatím pouze materiální pomoci.

Po vzniku spojenectví mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Sovětským svazem bylo zapotřebí vytvořit strategii dalšího postupu ve vedení války. Dne 22. prosince 1941 se Churchill a Roosevelt sešli ve Washingtonu na konferenci nazvané Arcadia, kde rozhodli nejen o vytvoření jednotného spojeneckého velení a způsobech kooperace se Sovětským svazem, ale také o principu „Německo nejdříve“, který měl přinést nejprve porážku Německa jakožto nejsilnější součásti Osy. Prvním větším pokusem o vylodění ve Francii byl útok na přístav Dieppe ve Francii v srpnu 1942, který měl ověřit schopnosti Spojenců v obojživelných akcích. Operaci, o níž se později tvrdilo, že znamenala především „průzkum bojem“ a že bitva ze dne D byla „vyhrána na plážích u Dieppe“, zaplatily životem, zraněním nebo zajetím tisíce spojeneckých vojáků, patřících především ke 2. kanadské divizi a britským Commandos.

Na německé straně vyvolal úspěch obrany Dieppe velkou radost a oslavy, nicméně zároveň také potvrdil správnost záměru na vybudování skutečně masivní obranné linie podél pobřeží – Atlantického valu. Hitlerovi totiž bylo jasné, že Britové zaútočí na pobřeží znovu, a když oznamoval svůj záměr vybudovat opevněnou linii, řekl mimo jiné: „Nejcennější ze všeho jsou německé životy. Krev, kterou vybudováním těchto pevností ušetříme, stojí za miliardy, které zde proinvestujeme.“ Vůdce odhadoval, že vybudování patnácti tisíc nových pevností potrvá zhruba do jara 1943, ovšem jeho sen se kvůli nedostatku pracovních i materiálních kapacit říše střetl s tvrdou realitou. Sám počítal s tím, že linie zadrží nepřítele minimálně na měsíc, maršál Gerd von Rundstedt však tušil, že v nejlepším případě půjde o čtyřiadvacet hodin.

Rok 1942 ale přinesl na západě především porážku Afrika-Korpsu u El Alameinu a v listopadu také první zapojení amerických jednotek, které se vylodily v Maroku pod vedením generála Eisenhowera. Právě operace v Africe, které se protáhly až do jara roku 1943, nepochybně přispěly k odsunutí dne D, neboť nezbyl dostatek času na reorganizaci jednotek a jejich shromáždění ve Velké Británii.

V roce 1943 se již průběh války začal definitivně obracet v neprospěch Německa. Klíčovou se stala situace v Atlantiku, kde konečně Spojenci dostali pod kontrolu akce německých ponorek. Díky tomu bylo možné bez velkého rizika shromažďovat v Británii veškerou námořní, pozemní a týlovou techniku, stejně jako živou sílu. Do konce roku 1943 se v Anglii nacházelo na milion a půl amerických vojáků. Toto soustředění amerických sil ve Velké Británii probíhalo pod krycím názvem operace Bolero. Mimo to se Spojenci úspěšně vylodili nejprve v červnu 1943 na Sicílii a posléze v listopadu téhož roku i v Itálii.

Výsadkové operace Spojenců na pobřeží okupovaném nacisty nebyly nijak ojedinělou akcí. Již dva týdny po katastrofě u Dunkerque se malý britský výsadkový oddíl vylodil na pobřeží u Boulogne, kde provedl první průzkumnou akci. Podobných nebo větších akcí se pak odehrála celá řada, přičemž všechny přinášely jak znalost pobřežní obrany, tak i zdokonalování vyloďovací techniky a zisk zkušeností s podobnými typy operací.

Ukázka přenosu tak, jak proběhl na stránkách Invaze 1944

(https://www.facebook.com/invaze1944)

5. června - Operace je kvůli nepříznivému počasí odložena o 24 hodin na 6. června. V kanálu zuří bouře a německé velení se domnívá, že v takových podmínkách invaze nehrozí. Řada důstojníků proto opouští své jednotky a cestuje do vnitrozemí za rodinami nebo na rekreaci. To platí i o Erwinu Rommelovi, který chce 6. června navštívit svou ženu v Německu, popřát jí k narozeninám a poté se zastavit v Berchtesgadenu u Hitlera.

5. června - „Z operace nemám dobrý pocit. V nejlepším případě zdaleka nesplní očekávání většiny lidí, zvláště pak těch, kteří nemají nejmenší tušení o obtížnostech při jejím provedení. V nejhorším případě se operace stane nejstrašnější událostí celé války. Modlím se k Bohu, ať je již za námi.“ - Polní maršál Sir Alan Brooke, velitel britského generálního štábu

5. června - V noci před dnem D bombardéry přelétávaly kanál La Manche a systematicky shazovaly malé aluminiové fólie zvané Window, aby přesvědčily Němce u radarů že spojenecká vojska míří na Pas-de-Calais.

5. června 22:00 - Zahájení operace Neptun. Všech pět úderných skupin opouští britské přístavy.

6. června 00:05 - Spojenecké letectvo začíná bombardovat německé pobřežní baterie mezi Le Havre a Cherbourg.

6. června 00:20 - Britští výsadkáři vedení majorem Howardem přilétají v kluzácích s cílem zaútočit na mosty přes řeku Orne a Caenský kanál. Tento úkol je během následující čtvrt hodiny splněn.

6. června 01:00 - Americká 82. výsadková divize „All American“ pod velením generálmajora Matthewa Ridgwaye je vysazena v seskokové zóně západně od Sainte-Mѐre-Église.

6. června 01:11 - Na velitelství německého LXXXIV sboru poblíž města St. Lô přicházejí první zprávy o americkém vzdušném výsadku, německé jednotky jsou uvedeny do pohotovosti.

6. června 01:30 - Americká 101. výsadková divize „Screaming Eagles“ vedená generálmajorem Maxwellem Taylorem seskakuje do svých seskokových zón u pláže Utah.

6. června 02:00 - Velitel 91. pěší divize generálporučík Wilhelm Falley je zastřelen, když se vozem vracel z Rennes do svého štábu poblíž Sainte-Mѐre-Église. Narazil totiž na skupinku parašutistů náležících k třetímu praporu 508. výsadkového pěšího pluku, 82. výsadkové divize pod velením poručíka Malcolma D. Brannena.

6. června 03:00 - Spojenecké válečné lodě se dostávají do pozic určených k ostřelování pobřeží. Letectvo nadále útočí na postavení Atlantického valu.

6. června 04:30 - Městečko Sainte-Mѐre-Église je dobyto 505. plukem americké 82. výsadkové divize, jehož příslušníci se zde střetli s vojáky německé 91. pěší divize. Sainte-Mѐre-Église se tak stalo prvním osvobozeným městem ve Francii.

6. června 05:00 - Spojenecká válečná plavidla zahajují ostřelování pobřežních opevnění a dalších německých pozic.

6. června 05:30 - DD tanky začínají svou zdlouhavou plavbu k pláži Omaha.

6. června 06:29 - Na pláž Omaha vyjíždí první tanky DD.

6. června 06:31 - Začíná vylodění amerického V. a VII. sboru na plážích Utah a Omaha, po tancích se do písku boří první úderná vlna a ženijní úderné skupiny. V detailu budeme nadále sledovat především pláž Omaha.

6. června 06:52 – Admirál Bertram Ramsay obdržel první informace o situaci na pobřeží.

6. června 07:00 - Německý rozhlas poprvé vysílá zprávu o vylodění spojeneckých sil. Na plážích nastává příliv a překážky zhruba na hodinu zaplavuje voda.

6. června 07:10 - Druhý prapor Rangers dorazil se zpožděním zhruba 40 minut k Pointe-du-Hoc a zahájil útok na tento strategický bod. Vrcholu vojáci dosahují za zhruba 15 minut. Na pláži Omaha se mezitím vyloďuje druhá úderná vlna.

6. června 07:20 - Skupina vojáků z roty E 16. pěšího pluku vedená nadporučíkem Spaldingem na pláži Omaha jako první překračuje útesy.

6. června 07:25 - Britská 3. pěší divize se vyloďuje na pláži Sword a 50. pěší divize na pláži Gold.

6. června 07:35 - Kanadská 3. pěší divize se vyloďuje na pláži Juno.

reklama