Hermann Balck: Neprávem zapomenutý generál a hvězda německé Panzerwaffe

24.4.2017 – Vojtěch Borek
V debatách o tom, kdo byl nejlepším německým tankovým velitelem druhé světové války, většinou padají hlavně jména Erwina Rommela a Heinze Guderiana. Poněkud stranou zájmu zůstává Hermann Balck, kterého přitom mnozí současníci považovali za největší hvězdu Panzerwaffe
Hermann Balck (1893–1982)
Hermann Balck (1893–1982)

Hermann Balck (1893–1982) ve velitelském vozidle během tažení v Řecku. Opodál sedí zajatý britský voják

Generál obrněných vojsk Hermann Balck se stal devatenáctým z pouhých sedmadvaceti mužů, kteří obdrželi Rytířský kříž Železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a diamanty. Toto i další vysoká vyznamenání si vysloužil v první linii, a nikoliv prací na štábech. Během války několikrát odmítl funkci v generálním štábu a raději si ponechal velení v poli.

Jaký otec, takový syn

Podobně jako mnozí další němečtí velitelé druhé světové války se i Hermann Balck narodil do vojenské rodiny. Jeho pradědeček bojoval v řadách Královské německé legie pod vévodou Wellingtonem proti Napoleonovi, jeho otec zase velel za první světové války divizi a stal se jedním z nejvýznamnějších německých teoretiků taktiky. Byl to statečný muž a také pragmatik, který měl na svého syna velký vliv. Hermannovi se totiž často svěřoval s problémy, které trápily císařskou armádu.

Mladý muž pozorně naslouchal a vše si pečlivě analyzoval a bystře hodnotil. Když vypukla první světová válka, Hermann Balck sloužil u horské pěchoty. Postupně bojoval na západní, východní, italské i balkánské frontě. Již tehdy na sebe upozorňoval především velkou iniciativou a pohotovostí. Jednou například vedl průzkumnou hlídku za ruské linie, která dokázala v nepřátelském týlu operovat po několik týdnů. Během bojů byl Balck sedmkrát raněn a válku zakončil jako velitel roty. Nadřízení nechtěli o nadějného důstojníka přijít, a tak jej zařadili mezi vyvolené, kteří směli zůstat v armádě okleštěné nařízeními versailleské smlouvy.

Ve svých pamětech Balck uvádí, že mobilní válka jej začala lákat již během první světové války. Zúčastnil se mnoha akcí vedených v součinnosti s kavalerií, a tak si podal v roce 1922 žádost o převelení k 18. jízdnímu pluku. Nadřízení mu vyhověli a na dalších 12 let se stal velitelem kulometné roty v této jednotce. V rámci početně omezeného důstojnického sboru nebylo příliš prostoru pro další kariérní růst. Nadějný důstojník si musel počkat až na změnu společenských poměrů.

Ve službách nacismu

Balck se poctivě staral o svou jednotku i o každodenní potřeby podřízených, takže si časem vybudoval v armádě velmi dobré jméno. Na podzim 1938 byl proto přeložen k Vrchnímu velitelství pozemních sil (OKH) jako operační důstojník jezdectva. Pod jeho pravomoc ale spadaly například také průzkumné a motorizované jednotky. Podplukovník Balck se velmi zajímal o mohutně se rozvíjející Panzerwaffe a již na sklonku 30. let prosazoval masivní výrobu nových tanků. Nadřízení jej však odmítli a produkce obrněnců nadále pokračovala svým líným tempem. Válka přitom klepala na dveře.

Polské tažení ještě Balck strávil ve štábu, ale do Francie již táhl v čele 1. motorizovaného pluku. Tuto jednotku si velmi pochvaloval, protože část jejího mužstva tvořili vojáci z jeho starého 18. jízdního, a hlavně nedávno obdržela nejmodernější výzbroj a výstroj. Byli to právě Balckovi muži, kdo v květnu 1940 jako jedni z prvních překročili řeku Mázu. Podplukovník se s tím nespokojil. Správně totiž pochopil, že se zde může rozhodnout o osudu celého tažení.

TIP: Seriál Největší vojevůdci dvacátého století:

Navzdory námitkám svého štábu, který chtěl nechat pluk odpočinout, zavelel k dalšímu útoku a hnal vyčerpané muže do dalšího boje. Německý postup Francouze zaskočil a jejich odpor se zhroutil. Za své výkony během západního tažení si Balck vysloužil povýšení na plukovníka a Rytířský kříž Železného kříže. Poté převzal velení 3. tankového pluku, se kterým úspěšně bojoval v Řecku.


Pokračování: Generál Hermann Balck: Hořký konec hvězdy německé Panzerwaffe


Před začátkem operace Barbarossa však byl i přes svůj odpor opět převelen k OKH, kde chtěli využít jeho nemalé organizační schopnosti. Plukovník měl za úkol zefektivnit výrobu nových tanků. Toho se mu částečně dařilo dosáhnout, ale úmorná kancelářská práce jej nebavila. V květnu 1942 jej nadřízení konečně vyslyšeli a vyslali znovu do pole.

Foto, ilustrace: 
Bundesarchiv
Zdroj: 
VOJSKA Panzerwaffe
reklama