Sovětský tank IS-2: Postrach německých tigerů a pantherů (2)

Těžké tanky si za druhé světové války vydobyly pověst nezničitelných monster likvidujících protivníky kanonem velké ráže na kilometrovou vzdálenost. Částečně si tuto pověst zasloužily. Měly však i své slabé stránky, což platí to i pro sovětský IS-2
IS-2 v Kubince
IS-2 v Kubince

Na IS-2 se běžně vozil desant až dvanácti rudoarmějců. Zde exponát z muzea v Kubince

Hlavní limit pro IS-2 představovala jeho hmotnost. V ruské „rasputici“ na jaře a na podzim hrozilo tanku zapadnutí do bahna a mnoho běžných mostů by jej neuneslo. Jelikož kanón používal dělenou munici, nevynikal rychlostí střelby. Ta se zlepšila až u později vyrobených kusů s jinak řešeným závěrem.


Předchozí část: Sovětský tank IS-2: Postrach německých Tigerů a Pantherů (1)


Modernizace a úpravy

I navzdory velkému výkonu motoru se IS-2 nemohl v rychlosti rovnat středním tankům, vynikal však jízdními vlastnostmi v těžce průchodném terénu. Celkově se vyrobilo asi 3 385 tanků IS-2 a na jejich základě vznikly i samohybné houfnice ISU-122 a ISU-152. O modernizaci IS-2 se začalo uvažovat až v padesátých letech – nová verze IS-2M se vyznačovala přídavným pancířem na bocích korby a motorem V-54K-IS, užívaným v nových středních tancích T-54.

Technická data IS-2
Hmotnost 46 t
Délka 9,83 m
Šířka 3,07 m
Motor/výkon V2-IS/520 hp
Rychlost 37 Km/4
Dojezd 130 km
Pancéřování čela trupu 120 mm

Obrněnce získaly také nové převodovky a zařízení pro noční boj, zásoba munice se zvýšila na 35 granátů. Přestože u IS-2M narostla hmotnost, díky novému motoru a převodovce si udržel dobrou pohyblivost a dosahoval dokonce i větší rychlosti než jeho starší provedení.

Osm IS-2 sloužilo i v čs. armádě, která je ovšem dostala až pro veřejnou prezentaci v Praze 17. května 1945. Tyto stroje dosloužily jako „přehlídkové tanky“ a jako učební pomůcka pro mechaniky. Existovala ještě verze IS-3, jejíž první vyrobené kusy se objevily až v květnu 1945, a proti Němcům tudíž nezasáhly. V omezené míře se zúčastnily bojů proti Japoncům v létě 1945 a zapojily se do řady dalších konfliktů. Jejich vývoj vyústil v T-10, posledním sériovém těžkém tanku sovětské výroby, s nímž se čs. veřejnost setkala ještě v srpnu 1968.

Souboj pancířů a kanonů

Když IS-2 přišly na jaře 1944 na frontu, okamžitě se projevila jejich převaha nad německými PzKpfw III a PzKpfw IV. Jediné vážné ohrožení „ieska“ představoval PzKpfw V Panther, který se svým 75mm kanonem dokázal čelní pancéřování těžkého tanku probít. Ovšem IS-2 jej mohl ohrozit z větší vzdálenosti. Na straně pantheru, jakožto středního tanku, stála ale větší pohyblivost.

Zajímavěji vyjde srovnání IS-2 s německým těžkým tankem Tiger. Jeho kanón ráže 88mm dosahoval přibližně srovnatelných účinků se 122mm dělem sovětského protějšku. K vzájemným střetům tigerů a IS-2 docházelo ale jen zřídka – například v bojích o Budapešť či v lednu 1945 během bitvy na Odře. Ještě větší nebezpečí představovaly tanky Tiger II. Nový německý obrněnec nesl rovněž kanón ráže 88mm, ovšem s hlavní dlouhou 6,2 m, který svým balistickým výkonem ruské dělo překonával.

V čelním souboji mohl německý tank prostřelit přední pancíř IS-2 na velkou vzdálenost, sovětský tank měl ovšem proti tomuto kolosu výhodu – nižší hmotnost a větší pohyblivosti. Na jaře 1944 už Sověti uplatňovali u těžkých tanků účinnou taktiku. Do boje vyrážely vždy na hrotu útoku ve velkém počtu. Působily v rámci samostatných pluků po 21 strojích dělených do čtyř rot po pěti tancích a jednoho velitelského. Pluk dále disponoval třemi vyprošťovacími tanky bez věže a třemi obrněnými transportéry.

Před zahájením ofenzivy se celý útvar přesunul do výchozích pozic asi 1 km od okraje fronty. Těsně před útokem ženisté vyčistili tento úsek od min a po dělostřelecké přípravě vyrazily IS-2 vpřed. Střední T-34 postupovaly po křídlech a v druhé linii za IS-2. Sověti nedisponovali dostatečným množstvím obrněných transportérů, a tak pěchota jela jako desant přímo na tancích. Na IS-2 se běžně vozilo i 12 rudoarmějců.

Hrozba z flaků a faustniků

Jako první jednotka s IS-2 zasáhl do boje 11. gardový tankový pluk v dubnu 1944. Bojoval pod velením plukovníka Cytanova u města Obertin v Ivanofrankovské oblasti. Mezi 20. dubnem a 10. květnem zničil 41 německých tanků a samohybných děl včetně několika tigerů. Pluk přitom ztratil pouze osm vlastních strojů. V létě 1944 postupovaly IS-2 Rumunskem, ve velkých počtech se zapojily do ofenzivy Bagration (22. června 1944–29. srpna 1944). S tím, jak z výrobních závodů přicházely další tanky, účastnily se IS-2 ve vzrůstajících počtech prakticky všech bitev, které Rudá armáda vybojovala.

Ani silné pancéřování ale IS-2 nezajišťovalo absolutní nezranitelnost. Němci disponovali kvalitním protitankovým dělostřelectvem. Staré 37 a 50mm kanony roku 1944 nahradily kanony ráže 75 mm, které dokázaly probít i čelní pancíř IS-2. Ještě větší nebezpečí představoval legendární 88mm Flak. Šlo však o zbraň značně rozměrnou, s vysokou siluetou. Do palebného postavení ji musel dopravit tahač a obsluha ji pak teprve sestavila. To ji činilo zranitelnou tankovými útoky. Pouliční boje koncem války přinesly ale nová nebezpečí.

Německá pěchota v té době začala masově používat panzerfausty a panzerschrecky. Sovětští vojáci jim přezdívali „faust“ a jejím obsluhám „faustniky“. Velkou slabinou IS-2 v boji s nimi se ukázalo pevné zalafetování předního kulometu, který se při bojích s pohyblivou pěchotou neosvědčil. Sovětské osádky proto začaly na své stroje montovat kovové pletivo nebo pružinové rámy z postelí, aby kumulativní hlavice vybuchla kus od hlavního pancíře a ztratila část své energie. Na místě zásahu potom zůstávaly jen černé vypálené důlky.

Autor: 
Norbert Brzkovský
Foto, ilustrace: 
Автор: Галин Владимир Петрович - фотоаппарат, Общественное достояние, https://commons.wikimedia.org
Zdroj: 
Zbraně číslo 21
reklama